Stavím, stavíš, stavíme... LEGO

 

Nikdy jsem k němu neměla žádný velký vztah. Nechápala jsem, co na tom kdo má, mačkat k sobě kostičky podle návodu, popř. bez něj. Ale čím víc LEGO děti dostávaly a čím víc jsem ho s nimi stavěla, tím víc mu přicházím na chuť. 

Přiznávám, že první LEGO stavebnice pro mě byly za trest. Dodnes zrovna dvakrát nemusím LEGO technic, které je samá tyčka a dírka a z toho má vzniknout stroj, auto apod. Jiřík už většinou staví sám, ale tohle mu ještě nejde, takže je to na mně. 

Postupem času jsem se však do této stavebnice zamilovala. Děti už dnes (bohudík/bohužel) staví většinu věcí samy. Jen občas se zaseknou, tak jim pomáhám. Letos toho přinesl Ježíšek opravdu hodně, tak jsem si mohla s dovolením dětí postavit i dráčka a sovu z Harryho Pottera. 

Vypadá to však, že budu muset psát Ježíškovi už o vlastní LEGO. Taková velká sova Hedvika, štěně z LEGA v životní velikosti apod. Jen nevím, kam to budu dávat. :)

Tohle je poslední kousek od Vánoc, který jsme postavili na střídačku s Jiříkem. 



U téhle růžové potvory jsem postavila spodek. Zbytek dodělala Nelinka, stejně jako celou modrou potvoru. 😁


Sovu jsem si směla postavit skoro celou...


A dráčka jsem dodělávala. Ne, že by ho Nelča nezvládla, ale spíš byl malý a nebavil ji. 


Postavila jsem ještě polovinu Jiříkova vězení na ostrově a lokomotivu k vláčkům. Ta byla i s drátky, protože vlak skutečně jezdí. A tak jsem ji dokončila já. Jinak si vše staví sám. Jeho to baví víc, než Nelču. Ale asi je to u kluků normální. 

Také občas ujíždíte na této stavebnici?

Vaše Sabina 

Komentáře