úterý 6. června 2017

Můj druhý porod - Zrození Jiříka


Tohle intimní téma píšu kupodivu ráda. Bavilo mě to psát ho s Nelou a těšila jsem se na tento článek i teď. A teď vlastně ještě více, než poprvé. Zatímco poprvé byl porod horor, ve kterém jsem se zpětně snažila najít ty lepší a vtipnější chvíle, nyní jsem pochopila, že i porod může být opravdu krásný. Paradoxně po Nele jsem se těšila, až si ho zopakuji, ale teď už si říkám, že dvakrát to úplně stačilo. :)


První a hlavní termín jsem měla ve středu 17.5.2017. Následující den mě čekala pravidelná kontrola u doktora a monitor. Jelikož se stále nic nedělo, jen tu a tam a hlavně v noci mě vzala křeč, poprosila jsem pana doktora, zda mi udělá Hamiltonův hmat. Jde udělat pouze v případě, že už je tělo přichystané, tj. když je žena trochu otevřená, aby doktor dostal do hrdla prst, objel jím plodový vak a tím ho "odlepil" a popostrčil tak tělo k porodu. Pan doktor mi ho ochotně udělal a já se těšila, jak začnu hned rodit a večer bude malej venku. Haha...

Ve čtvrtek se vůbec nic nedělo, jen v pátek ráno mi odešla zátka a od té doby jsem měla čirý průhledný výtok. Nejprve jsem to neřešila, ale pak mi docvaklo, že jsem ve stěru měla streptokoka a tudíž bych si měla nechat zkontrolovat, zda se nejedná o plodovou vodu. V tom případě bych musela ihned do porodnice a dostat antibiotika. Odvolala jsem proto manžela z práce, nachystala se a jeli jsme.

Pan doktor v porodnici byl plný humoru a dobré nálady, byl moc příjemný a i když se o plodovku nejednalo, nabídl mi druhého Hamiltona. Přijala jsem a těšila se, jak ještě ten den porodím. Když mi natáčeli monitor, cítila jsem mírné stahy, které pomaličku sílily a to bylo dobře...
Nicméně odmítla jsem hospitalizaci a urychlování porodu a jela domů s tím, že pokud se začne něco víc dít, přijedu se ukázat přibližně za dvě hodiny. 

Ze dvou hodin byly tři, něco se dělo, ale pořád ne dost. Noc v porodnici jsem trávit nechtěla a tak jsem opět odmítla urychlování s tím, že pojedu domů a přijedu, až budu mít pravidelné kontrakce. Pan doktor mi ještě říkal, ať hlavně nečekám na kontrakce po třech minutách a přijedu dřív. No... :D

Celý večer se to střídalo. Chvíli byly stahy častější a silnější, pak zase ne... Tak jsem se vykoupala, šla spát a poslala spát i muže. Moc jsem sice nenaspala, protože kontrakce jsem pořád cítila a skoro celou noc se ustálily na šesti minutách, ale pořád jsem spala víc, než ty dvě noci, co jsem rodila Nelu. V půl čtvrté už mi to přišlo divné, pořád po šesti minutách, už asi tři hodiny, raději pojedeme.

Manžel spal nahoře v ložnici, tak jsem pro něj šla, mobil už jsem nechala dole v kuchyni. Budím ho, s tím, že raději pojedeme. A můj muž? Zamumlal, že jo, otočil se na druhý bok, zády ke mně a spal dál. Já si tedy na chvíli přilehla, že ještě chvíli počkáme. Jenže to zase ty potvory kontrakce prodloužily interval a já mezitím usínala. A tak jsem to nechala být. Když jsem otevřela oči, venku svítalo a kontrakce byly častější. O dost! častější... A tak jsem raději vylezla a šla je zkontrolovat do kuchyně na mobil.

Čas - 5:35, kontrakce po třech minutách, špinění... A fofr! :)

Stihla jsem si vypít hrnek čaje a sníst jeden suchý rohlík, začínalo mi být fakt divně, tak jsem raději neriskovala, že budu ještě po cestě zvracet. Manželovi jsem sice kafe zalila, ale než se vyhrabal z postele, tak jsme jeli.

V porodnici mi natočili monitor a zkontrolovali mě. Otevřená na čtyři prsty - po celé noci - cože?!? A intervaly se opět protáhly. Manžel zkonstatoval, že si teda dojede do Kauflandu pro snídani a já bědovala, že to bude zase ještě na celý den. Jenže... - ještě že nakonec nikam nejel!

Manžel vyfasoval zelený mundůr, a od porodnice grátis snídani - tousty, kávu a pomerančový džus. Já místo snídaně dostala klystýr. Na ten jsem se fakt netěšila. Měla jsem z něho větší obavy, než z porodu samotného. Nikdy jsem ho neměla, ani při prvním porodu a ty příběhy, co jsem kolem toho slyšela, mi úplně stačily. Nakonec to zase takový horor nebyl, přežila jsem a navíc mi opravdu prohřál vnitřnosti a popohnal porod. Třičtvrtě hodinky na toaletě a ve sprše zrychlily a zintenzivněly kontrakce. Je fakt, že z té sprchy se mi vážně nechtělo. Ale musela jsem na monitor, antibiotika a na protržení plodové blány, aby odtekla plodovka.

Tak jsem se utěšovala - opět jsem totiž měla křížové bolesti a ty se fakt blbě prodýchávají, za to teplá voda je na ně úžasná - jak odteče plodovka, natočí se monitor a půjdu na modrý sál do té krásné vany a budu si v klidu prodýchávat kontrakce ve vodě. A jak to dopadlo?

Má porodní asistentka mi protrhla "vodu", a vedla mě z přípravny na sál. A když jsem lezla na porodní křeslo, aby mi mohla natočit monitor, přišly najednou po té pohodičce tak silné kontrakce a tlak, až jsem vyjekla překvapením. A bylo jasno. V devět jsem přišla na sál a v 9:31 byl Jiřík venku. Monitor jsme natáčeli narychlo v šílených bolestech a pak už mi dovolili tlačit. Žádná vana se nekonala. Po třetí prý mám přijet dřív. :D

Zatímco s Nelou jsem na závěr dostala nějaký oblbovací dryák a bolest skoro necítila, tudíž se mi dobře dýchalo, tlačilo a malá byla na čtyři zatlačení venku, nyní jsem neměla na bolest nic. Byla tak silná, že mě doslova ochromovala a já se nemohla pořádně nadechnout. Tudíž tlačení trvalo mnohem déle. Vnímala jsem úplně všechno a měla jsem pocit, že musím rodit snad pětikilové dítě, jinak to není možné. Udělalo to hodně také to, že s Nelou jsem poctivě cvičila s Aniballem a s Jiříkem na to nebyl čas. 

Nakonec však byl venku, a přišel mi strašně malinký a hubený. Měl však o 35 gramů víc, než Nela a o 2 cm navíc na délku. Proto mi také přišel tak hubený... Poprvé v životě jsem pochopila, co to je láska na první pohled. Jen teda ta bolest, co všechny maminky říkají, jak ji přestaly vnímat, když dostaly miminko do náručí, ta nějak přetrvávala. Břicho i spodek bolely mnohem víc, než s Nelou, ale prý je to při druhém dítěti normální. 

Nakonec jsem měla asi jen dva stehy a kosmetické zranění - trochu jsem byla odřená. paradoxně se ta odřenina hojila bolestivěji, než šití. Přesto můžu říci, že druhý porod byl opravdu krásný a že jsem si ho bez nadsázky opravdu užila.

Ten pocit, když vám položí na břicho čerstvě narozené dítě, ještě mokré a špinavé, ten je k nezaplacení... :)

Navíc moje porodní asistentka, paní Nosková z Kaplice byla opět naprosto úžasná a jsem moc ráda, že jsme se spolu domluvily a že to takhle krásně vyšlo. A pan doktor Neruda z Českého Krumlova byl rovněž skvělý do poslední chvilky. Děkuji jim oběma za krásný porod. :)s

Vaše Sabi! 

2 komentáře:

  1. Moc rád čtu tyhle příběhy protože mi vždy oživí vzpomínky na porod mé dcery u kterého jsem mohl být. Děkuji za možnost vrátit se do vzpomínek a připomenout si ty chvíle kdy mě má vlastní dcera poprvé chytla za prst. Přeji Vám i vašim dětem hlavně zdravý a tu pravou domácí pohodu aď už si pod tím představujete cokoliv.

    Ijacek.007

    OdpovědětVymazat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)