Rekonstrukce - Jak jsem dělala dětem pokojíčky

Chaos, zmatek, škatulata hejbejte se...

Jedině tak se dá nazvat to, co se u mě dělo přes prázdniny více než měsíc. Rozhodla jsem se totiž obětovat svoji ložnici a udělat dětem každému vlastní pokoj. Z obýváku tudíž musela pryč pohovka, a na místo ní přišla moje manželská postel. 

Prakticky celé prázdniny jsem věnovala přestavbě bytu. Některé kusy nábytku šly neodvratně pryč. Kromě zmíněné pohovky to byly i dvě menší knihovny v obýváku, a další větší knihovna, která se přesunula do pokoje Nelince. Musela jsem proto velice zredukovat sbírku svých knih. Dobrou polovinu jsem přebrala, poslala dál, nebo prodala, a na místo knihovny koupila šatní skříň. Moje velká šatní skříň v ložnici sice zůstala na místě, z tou se zkrátka kvůli velikosti hýbat nedá, a Nela navíc ocení, že na ní má zrcadlo přes celou stěnu. Ale přesto máme nedostatek skříní, a tak jsem se rozhodla své věci přesunout do obýváku, do nové skříně, kde také spím (tedy v obýváku, ne ve skříni 🤣). Nelča pak dostala moji vyklizenou polovinu skříně v ložnici, a Jiřík ještě Nelčinu menší skříň s pokojíčku. Myslela jsem si že budeme mít konečně dostatek místa na všechno oblečení, ale to se mezitím nejspíš stačilo namnožit, protože to stále nestačí. 

Dalšími kusy nábytku, kterému musely pryč, byla komoda v ložnici, která už se stejně rozpadala, a jež ustoupila zmíněné větší knihovně přemístěné z obýváku. Dále putoval do sběrného dvora stolek pod televizí, který už byl také v rozkladu a navíc byl příliš malý. Místo něj jsem zakoupila novou velkou komodu s několika šuplíky a dvěma skříňkami. Jednak jsem potřebovala více úložného prostoru, a jednak mám hodně vysokou postel a matrace, a dívat se na televizi z tak vysoké postele na malý nízký stolek by bylo nepraktické. Komoda je dostatečně vysoká, a na televizi je dobře vidět. Tedy ne, že bych se na ni dívala já . Spíše děti, které se mi stejně každou chvíli do postele nakýblují. 

Všechny pokoje jsou nově vymalované. Obývák jsem malovala já ještě před dovolenou. Když jsme pak odjeli s dětmi do Liberce, přebýval u mě v bytě exmanžel, který hlídal psa a zároveň stihl vymalovat dětem oba pokojíčky a přestěhovat nábytek tak, jak jsem to vymyslela. Nelče se do ložnice přestěhovala vlastní postel a zmíněná knihovna. Jiříkovi se vše ponechalo ve stejném stavu, jen se to umístilo trochu jinak. 

Nově dětem přibyly v pokojíčcích velké psací stoly. Nejsou nové, na ty jsem momentálně neměla, ale kamarádka rušila psací stoly pro své děti a potřebovala se jich zbavit. A mně se hodily. A tak jsme jim dali ještě šanci. 

Začátek - pokoj obou dětí s jejich postelemi a rozházenými věcmi, jelikož skříně a knihovny už se přemisťovaly a bylo potřeba je vyklidit.

Toto je můj obývák po vyhození pohovky a nastěhování postele. Je zde ještě velký konferenční stolek, který také půjde pryč a místo kterého si chci pořídit menší, nejspíše kulatý stoleček, jen na svíčku a aby bylo kam položit hrnek s čajem nebo skleničku s vínem.

Pohled ještě během rekonstrukce na novou komodu pod televizí. Je vidět, že jsou ještě všude nastrkané bedny a věci, které své místo našly až před pár dny, kdy jsem vše konečně finišovala.

Tady stála přes celou stěnu veliká knihovna. Ta vzala za své... Část jsem přesunula do rohu vedle postele, dvě užší knihovny, které vidíte na obrázku, šly pryč, a širší knihovna putovala k Nelince. Nyní mi zůstala v obýváku pouze skleněná vitrína a nově je vedle ní ještě čistě bílá skříň z Ikea.

A tady už je pohled do nového pokojíčku Nelinky. Vypadá to tedy, jako že jsme stále ještě v rekonstrukci, ale je to tím, že Nelča už se stihla zabydlet. Chápejte, už stihla opět udělat nepořádek. :)

A pohled do Jiříkova nového pokojíčku, který je kupodivu uklizený. Na rozdíl od Nelči si Jiřík potrpí na velký pořádek. Jsem ráda, že alespoň za někým nemusím pořád chodit a fexírovat, aby si uklidil. :)

Jiřík si přál vymalovat polovinu pokoje na modro, tak, jak to měl předtím. Druhou polovinu pokoje mu tatínek jako překvapení vymaloval červenobíle. Ještě to není hotové, protože mým úkolem je namalovat doprostřed slávistický znak. Proto také ta červenobílá.

Vím, že to nevypadá jako z luxusního časopisu, ale toho bohužel u nás v omezeném prostoru a velkém množství věcí a nábytku nedosáhnu. I když už mám to hlavní hotové, stále se ještě neblížím k úplnému konci. Postupně budu ještě spoustu věcem hledat nové místo, a přicházet na to, jak vše dobře zorganizovat, aby mi nikde nic nepřebývalo, a aby každá věc měla své místo.