Recenze: Lisa Regan - Dotek osudu

Inspektorka Josie Quinnová se vrací již po dvanácté v novém díle skvělé série Lisy Regan. Kniha Dotek osudu odhaluje tajemství, která měla zůstat navždy skrytá. Tajemství, která ještě prohlubují bolest rodičů, jejichž děti zahynuly při autobusové nehodě. 

O čem je kniha Dotek osudu 

Josie Quinnová se snaží o návrat do práce. Od smrti její babičky uplynuly čtyři měsíce a je na čase, aby se vrátila do svého normálního života a neutápěla se jen ve smutku. Rovnováhu a klid jde hledat k hrobu bývalého manžela. Jenže na hřbitově potká vyděšenou ženu. Ukazuje k jednomu z hrobů. U něj klečí další žena ve strnulé pozici. Má mrtvé oči a z úst jí stéká vosk. 

Josie zjišťuje, že mrtvá je jednou z rodičů, jejichž děti zemřely před několika lety následkem tragické autobusové nehody. Řidič, který řídil opilý a pod prášky má mít za pár dní soud. V něm se má rozhodovat o jeho případné nevině. Může s tím smrt nešťastné matky souviset? 

Co by kdyby...

Přesně touto otázkou se Josie zabývá po celé vyšetřování. Neustále dumá, zda by babička žila, kdyby jí nedovolila vyjít z hotelu. A stejně tak řeší, zda by mohly děti z autobusu žít, kdyby... Kdyby věci proběhly jinak. A že těch náhod bylo opravdu hodně. 

I tentokrát autorka zvolila silné téma, které zaujme čtenáře hned od prvních stránek. Smrt obětí, které vypadají stále jako živé, jen vosk v ústech a mrtvé oči prozrazují pravdu... To je téma, z něhož mrazí, stejně jako ze skutečnosti, že při nehodě autobusu zemřely nevinné děti. Kdo otevírá staré rány? Kdo odhaluje lži i pravdu, jež měly být navždy zapomenuty?

To jsem bohužel odhadla hned na začátku knihy. Tentokrát nejsem tak nadšená, jako z předchozích dílů. Vraha jsem odhadla okamžitě, takže pro mě nebyl žádným překvapením. Jindy mě baví sledovat vyšetřování a čekat, zda jsem se trefila. Tentokrát jsem si však byla jistá, že vraha prostě znám. Proto se u mě žádné velké napětí nekonalo. 

Autorka v každém případě opět vytvořila čtivý román s dramatickou linkou, která nás odkazuje do minulosti. Kapitoly jsou dlouhé tak akorát, ale chybělo mi jejich ukončení v napínavém okamžiku, který by mě nutil číst dál. Také vsuvka s pohledem na to, co se stalo kdysi přímo v autobusu, mi nepřišla vhodně zvolená. Vůbec nechápu, proč tam byla. Nikam totiž nevedla. 

Dotek osudu pro měl byl průměrný thriller. Zápletka sice byla zajímavá a autorka vytvářela celkem slušné napětí. Ve finále mi však chybělo nějaké šokující odhalení, které se přímo nabízelo. 

Věřím, že i když byl tento díl slabší, v dalších si zase užijeme Josie Quinnovou v plné síle. 

Hodnocení: 73 %

Za knihu Dotek osudu moc děkuji nakladatelskému domu Grada, který ji vydal pod hlavičkou nakladatelství Cosmopolis.