Recenze: Kersten White - Dům ticha

Temný gotický román pro mladší čtenáře o tajemném domě mě nalákal nejen zajímavou obálkou, ale především anotací. Od autorky jsem dosud nic nečetla, a tak pro mě byl její styl psaní hodně velké překvapení. Na prvních sto stranách jsem myslela, že čtení vzdám. Ale pak...

O čem je kniha Dům ticha

Birdie je mladá žena, která se od dětství živí jako služebná. Když se její sestra dostane do podivného Domu ticha a následně zmizí, rozhodne se Birdie do domu dostat také a zjistit, co se s její sestrou stalo. Aby se tam dostala, ona obyčejná služebná, která neprošla "procedurou", musí podniknout náročné kroky. Mezi ně patří i vydírání některých velmi vlivných mužů, kteří jí pak pomohou se do domu dostat. Birdie vůbec netuší, co ji v něm čeká. O to větší šok je, že se zde nachází pouze několik rezidentů, dětí i dospělých, kteří prošli "procedurou", a teď mají prapodivné schopnosti. 

Co se ale v domě ve skutečnosti děje? Kam zmizely všechny děti, které domem prošly? A proč některé služebné, které přijely do domu s Birdie, se jako služebné vůbec nechovají? Jaká je jejich úloha v tomto prapodivném domě? 

Podivný román o tajných procedurách i schopnostech

Román Kirsten White - Dům ticha pro mě byl velmi zajímavou zkušeností. Je sice určen mladším čtenářům, spadá do takzvané kategorie Young Adult, přesto jsem si jej chtěla přečíst. Nalákala mě především anotace, která slibovala tajemný dům, možná i strašidelné situace, a gotickou atmosféru. To jsem svým způsobem i dostala. Co mě však od začátku šokovalo, byl divný styl, kterým autorka píše. Ten mi opravdu neseděl, a hodně dlouho jsem zvažovala, zda vůbec román dočítat. Ještě v polovině jsem netušila, o co se vlastně jedná. 

V domě se nacházelo hned několik lidí. Kromě věčně opilé kuchařky, zde byla takzvaná Paní domu, která měla nejspíš za úkol léčit rezidenty. Těch bylo ale jen pár, přestože dům měl kapacitu pro mnohem více pacientů. Každý rezident přitom prošel "procedurou", a měl nějakou podivnou schopnost. Zatímco některý dokázal předvídat budoucnost, jiný se dokázal dostat do snů ostatních a snít s nimi. Jejich schopnosti autorka odhalovala velmi pozvolna. Někteří z nich možná ani sami netušili, jaké schopnosti vlastně mají a jak je používat. 

Kromě těchto lidí tam už byly pouze tři služebné. Birdie, pak podivná dívka, která se sice tvářila jako služebná, ale chovala se spíše jako špion, a další dívka, kterou si Paní domu vybrala jako první, aby jí osobně pomáhala při "procedurách". Jenže se služebnou se začnou dít zvláštní věci. Vypadá to, jako by byla opilá nebo předávkovaná léky.

Birdie ví, že její úlohou je najít sestru, o které je přesvědčená, že buď se v domě stále ještě někde ukrývá, nebo se jí něco stalo strašného. Najednou však zjišťuje, že rezidentům hrozí nebezpečí, a ona se rozhodne jim pomoci. Vůbec netuší proti čemu má bojovat, nebo kdo je vlastně nebezpečný. A stejně jako to netušila Birdie, jsem to netušila ani já. Autorka v podstatě až do posledních stránek mlžila, a snažila se udržovat čtenáře v napětí. 

Můj největší problém byl autorčin styl psaní. Hodně dlouho jsem se ztrácela, a vůbec netušila, o čem autorka vlastně píše. Snažila jsem se hledat souvislosti, které tam jaksi chyběly. Vše nakonec zapadá do sebe až v samém závěru, takže kdo se do tohoto románu pustí, je potřeba, aby opravdu vytrval. Zároveň to rozhodně nebude úplná oddechovka, protože bude potřeba se na text soustředit, a vnímat co se děje a komu. 

Dalším mým problémem totiž byla jména a jednotlivé postavy. I když jsou jména velmi jednoduchá, mně se neustále pletla. Navíc tím, jak autorka v kapitolách přeskakuje od jedné postavy ke druhé, často se mi stalo, že jsem si myslela, že si čtu stále o jedné postavě, a ona už to byla úplně jiná. O to víc jsem byla zmatená a nechápala, jak se ona postava v dané situaci ocitla.

Román Dům ticha je velmi zajímavý, a musím přiznat, že až dosud jsem nic podobného nečetla. Jsem nakonec ráda, že jsem vytrvala, a dočetla jej až do konce. Prvních sto stran bylo hodně náročných, ale jakmile jsem si na autorčin styl zvykla, nedokázala jsem se od knihy odtrhnout. Posledních dvě stě stránek jsem v podstatě zhltla na posezení. 

Hodnocení: 80 %

Za knihu Dům ticha moc děkuji nakladatelskému domu Grada, který jej vydal pod hlavičkou nakladatelství Cosmopolis.