Jaký byl náš květen

 

A květen je za námi. Navzdory potřebě šetřit a tomu, že jsem očekávala méně výletů a akcí, byl nabitý až až. A červen zřejmě nebude o nic horší. Pojďme se ale podívat, co se u nás v květnu událo a co všechno jsme zažili. 

V květnu mi došla trpělivost. Definitivně. S partnerem. Navzdory slibům a přesvědčením jsme opět došli do bodu, kdy to jemu náramně vyhovovalo, za to já už toho měla dost. Ano, občas uklidil nádobí a tu a tam vyvenčil psa. Jinak ale šla veškerá starost a odpovědnost za domácnost, děti a vůbec všechno, jen za mnou. Pro něj byla priorita hospoda, pivo a fotbal. A tak jsem mu je nechala. Chce to, má to mít. Ale já si život představuji jinak. 

Získala jsem tedy zpět svobodu a až na občasnou tíseň, že když se něco podělá, budu finančně na všechno sama, se dostavila místo smutku úleva. Až mě to překvapilo. Žádné slzy, žádný smutek. Jen svoboda. Opojná svoboda. Podle toho také vypadal celý můj/náš měsíc. 

Začnu opět od konce, protože prostě technika a fotky. Pokud je nechci nahrávat po jedné, musím to vzít zkrátka pozpátku. 

Na konci měsíce jsem se nechala od kamarádky ukecat a vyrazila s její rodinou na Slovensko, do nádherných Tater. Ubytovaní jsme byli u jejích přátel v Liptovském Jáně na chatě, což už jsem vám včera prozradila. Celou dovolenou budu postupně sdílet v následujících článcích, takže tady ukážu jen pár fotek. Slovensko si prostě zaslouží samostatné články plné spousty fotek. 

Nahoře jsem na rozhledně nad Liptovským Jánem. Níže kytice, kterou jsem pro Laciho, u něhož jsme bydleli, vytvořila. Slavil šedesáté narozeniny. Kytka kupodivu přežila i cestu. 

Jedna chlupatá roztomilost... 

S Miuskou jsem musela na veterinu. Jednak mi po posledním výletě kulhala - naštěstí to byla jen trochu odřená pacička. Hlavně však potřebovala opět injekci Citopoint na alergii. Už se zase moc drbala. 

S letním počasím jsem měla chuť i na velkou změnu. Nechala jsem si výrazně sestříhat vlasy. Zatím jsem spokojená. 

Náš poslední květnový společný výlet s dětmi - do Douchova háje a na Vandličku. Tam se Miuška odřela. Měla jsem však strach, jestli blbě nešlápla na těch kamenech a nezranila si pacičku víc. 

Po dlouhé době jsem vytáhla turistický deník a trochu ho doplnila. A také jsem vařila lehký těstovinový salát, který jsem vám tu už dala do receptů. 

Předposlední květnový pátek jsme šli s kamarádkou a dětmi u nás na Spartak. Hrály se derby Kaplice proti Dolnímu Dvořišti. Prohráli jsme a Jiřík to oplakal. Fotku kostela výše jsem udělala po cestě z fotbalu domů. 

S dětmi jsem vyrazila také za kulturou. Do Prahy na muzikál Lotrando a Zubejda, který se hraje v divadle na Broadwayi. Bylo to skvělé. 

Cesty do Prahy jsou stále časté. Jezdím na školení téměř každý týden. Cestou mi společnost dělá vždy nějaká pěkná kniha. 

Jiřík slavil deváté narozeniny. Všichni jsme se mu složili na nové kolo. Nadšení bylo veliké. 

Jelikož narozeniny slaví jak Jiřík, tak moje mamka - dva dny po něm, jeli jsme jeden víkend do Nýřan. Večer jsme pak se ségrou a jejím klukem vyrazili k Městu Touškova, kde je u rybníka krásné sportovně zábavné zázemí. Opékali jsme si tam buřty a děti se vyřádily. 

Jiřík měl květen fotbalový. Kromě dvou zápasů se Spartakem jel také reprezentovat školu na McDonald's Cup. V okresním kole byli první. V krajském kole se pak umístili na čtvrtém místě. Škoda. 

Poslední nehty. V rámci šetření jsem je teď na chvíli sundala. Nechám své nehty vzpamatovat a pak se uvidí. 

Na začátku května jsme s kamarádkou Jaruškou byli v Kaplici v kulturním domě na představení Až naprší a uschne. 

Níže je pak akvarel, který se stane obálkou na novou knihu Honzy Hlubka. Již třetí v sérii. Až vyjde, vyfotím vám všechny knížky s mými obálkami. 

S dětmi a exmanželem jsme jeden den vyrazili na Kleť. Bylo to náročné, ale skvělé. 

A první květnový den? Ten jsme strávili na Louzku krátkou procházkou. Máme to tam s dětmi rádi. V červnu plánuji zajet si tam i na koupačku a opékání buřtíků. 

Květen předčil všechna má očekávání. V práci se pomalu zařazuji do pracovního procesu, navolávám kolegyním schůzky a první schůzky už mám i já. Hotové mám certifikace na pojištění, úvěry a penze. Teď už v červnu udělám jen investování a to nejsložitější učení budu mít z krku. 

A jak to vypadá s mým studiem? Dobře. Do Obrataně jsem byla na studium pedagogiky přijata, tudíž mi od září čeká kromě pracovního i studentský život. 

A jak jste si květen užili vy?