Muzeum středního Pootaví na strakonickém hradě

Dnes ještě na chvíli zavítáme na Strakonický hrad. Na něm jsme byli s dětmi v sobotu, abychom zhlédli výstavu Spejbla a Hurvínka. Výstava se nám líbila, už jsem o ní psala článek, nicméně byla poměrně malá, a měli jsme ji rychle za sebou. Když už jsem vážila cestu téměř hodinu a půl až do Strakonic, bylo na místě využít času a zhlédnout i další expozice na hradě.

Strakonický hrad nabízí kromě výstavních sálů i dva hlavní okruhy. První okruh umožňuje zhlédnout expozice řádu maltézských rytířů, černou kuchyni a kapitulní síň. My jsme si vybrali okruh druhý, který je co do exponátů a variability o dost bohatší.

V druhém okruhu můžete spatřit expozici textilní výroby, kdy jsme si zkoušeli různé barety a prohlédli klobouky, které se ve Strakonicích vyráběly, Děti si zkusily na počítačích různé hry, jako oblékání selky nebo dudáka. Mezi další zajímavé exponáty patří dudy a dudáctví, kde si děti vyzkoušely, jak se hraje na skutečné dudy a poslechly si řadu písní a nahrávek hraných právě na tento krásný nastroj.

Další expozicí byly loutky a loutkářství, které je se Strakonicemi výrazně spojeno. Také proto byla právě na strakonickém hradě vytvořená expozice Hurvínka a Spejbla. Poslední, velmi zajímavou expozicí, byly zbraně a motocykly z České zbrojovky. I tato expozice je výrazně spojená se Strakonicemi. Kromě toho, že si děti prohlédly zbraně - ty zaujaly hlavně Jiříka, a řadu zajímavých strojů, především motorek a motocyklů, mohly si také vyzkoušet jízdu na motorce naživo. Nebojte není to o tom, že by nám někdo nastartoval motorku na nádvoří a děti by se po něm proháněly. V jedné místnosti uprostřed expozice, najdete motorku i s počítačovým trenažérem. Tam si můžete vybrat rovnou tři trasy, a vyzkoušet si skutečnou motorku řídit - přidávat plyn, zatáčet a podobně. Je to hodně podobné jako jízda na skutečné motorce. Výhodou je, že se nemusíte bát, že by děti motorku neudržely na dvou kolech. Je na místě připevněná na pevno, takže je nezavalí.

Součástí druhého okruhu je také návštěva vyhlídkové věže Rumpál. Tou je strakonický hrad proslulý, stejně jako dudáckým festivalem. Cestou na věž vás čeká řada schodů, a velmi uzounké chodbičky. Pokud někdo trpí klaustrofobií nebo nemá rád výšky, výstup na věž doporučuji raději oželet. Jiřík s tím má poměrně problém, hlavně výšky mu dobře nedělají, ale chtěl na věž vystoupat. Zvládl to, ale úplně dobře mu nebylo, proto oceňuji, že se do toho pustil.