Recenze: Tomáš Maleček – Už dlouho šlapu po světě

 

Kdo by neznal Jaroslava Uhlíře? Toto jméno je myslím i v dnešní složité době známo jak dospělým, tak dětem. Těm možná jméno samotné nic neřekne, zato písničky, které pan Uhlíř složil, dobře znají a často si je zpívají. Autorizovaný životopis přináší zajímavý pohled na život skladatele a ukazuje ho ve světle, kdy vám bude mnohem blíže.

O čem je kniha Už dlouho šlapu po světě

Jak napovídá podtitul knihy (Životní příběh Jaroslava Uhlíře) i fotografie na její obálce, jedná se o životopis Jaroslava Uhlíře. Nečekejte však žádné nudné popisky, ale autorizovaný rozhovor, který vám tohoto oblíbeného skladatele ukáže v novém světle. Najednou už to nebudou jen melodie, které dobře známe, ale poznáte Jaroslava Uhlíře jako člověka, osobnost velmi svéráznou. Zjistíte, že má své chyby, se kterými bojoval, a také se dozvíte mnohé ze světa showbyznysu nebo to, jak některé jeho písničky vznikaly.

Rozhovor s Jaroslavem Uhlířem vede Tomáš Maleček a dělí jej na kapitoly podle témat vztahujících se k různým životním etapám skladatele. To vše je ještě doplněno o slova různých známých osobností, které během let s Jaroslavem spolupracovaly, nebo jsou s ním přátelé. Někteří vzpomínají jen v pár řádcích, jiní dokázali popsat i několik stránek. S těmi nejbližšími jsou pak v knize samostatné rozhovory. 

Čtení, které pobaví a pohladí po duši

I když nečtu životopisy slavných osobností pravidelně, čas od času si nějaký vyberu. Obvykle podle toho, jak moc je mi osobnost blízká, nebo jak moc mě její život či práce zajímá. U Jaroslava Uhlíře to byla jasná volba. Jako mnoho z nás mě jeho písničky doprovází už od dětství a mnohé z nich miluji. Kdo by neznal minimálně ty pohádkové „hity“, jako „Není nutno“, „Dělání“, nebo písničky z mé oblíbené pohádky Lotrando a Zubejda, která je pro mě vůbec nekrásnější českou pohádkou? Moje děti zase vyrůstaly na muzikálku Červená karkulka, kterou znají skoro nazpaměť.

Tomáš Maleček pokládá Jaroslavu Uhlířovi celkem jednoduché, za to trefné otázky a vede ho tak krok za krokem k tomu, aby vyprávěl svůj životní příběh. Zavzpomíná si tak na své dětství, studia, nebo na to, jak hrával v kapele na vojně. Vypráví, jak měl handicap, že špatně viděl, nebo jak mu dlouho trvalo, než se naučil pořádně mluvit a na jevišti jen nedrmolil. Dozvíme se také, že má své chyby – je krajně nespolehlivý a občas kvůli tomu přišel i o spolupráci.

Co mě hodně bavilo, bylo vzpomínání na to, jak vznikaly různé písničky. Díky tomu, že jsou většinou známé a vím, o čem autor mluví, pro mě bylo toto čtení nejzajímavější a místy také nejzábavnější. Jen tedy u některých písní už si asi vždycky vybavím okolnosti jejich vzniku a to není vždy úplně ideální – např. u písničky pro Hanku Zagorovou „Já si létám, já se vznáším“. U popisu jejího vzniku jsem se musela smát nahlas, a to je u mě co říci.

Celá knížka je graficky pečlivě zpracována, takže i když se jedná o rozhovor, je členěný na jednotlivé kapitoly. Ty „rozbíjí“ a doplňují již zmíněné vzpomínky různých osobností s Jaroslavem Uhlířem spjatých, ale také fotografie. Jsou barevné, dostatečně velké, aby bylo poznat, kdo na nich je a většina pochází ze skladatelova archivu. Jsou doplněny popisky, takže nemusíte tápat a hádat, kdo na nich je. V závěru knížky pak najdete úplný soupis Uhlířových písní. Pokud si tak u některé nejste jisti jeho autorstvím, v této knize si to můžete dohledat a ověřit.

U knížky Už dlouho šlapu po světě, jsem se skvěle bavila a místy i nahlas zasmála. Zároveň mě ale plno vzpomínek zahřálo u srdce nebo dokonce dojalo. Pana Uhlíře jsem vždycky měla ráda, především díky jeho písničkám, ale teď ho budu mít ráda i jako osobnost. Takovou, která je sice geniálním skladatelem, ale má své chyby a je takovým pozdě chodícím a drmolícím chaotikem.

Jsem moc ráda, že mi nakladatelský dům Grada tuto knížku poslal k recenzi a že jsem ji mohla číst. Vydalo ji nakladatelství Cosmopolis.