Tvrz Kestřany - místo prohlídky jsme fotili URBEX

 

Nedávno jsem slíbila, že se podělím o fotky a zážitek z návštěvy tvrze v Kestřanech. I když moc není o čem psát, to se musí zkrátka vidět a zažít, pár vět k tomu přispět musím.

Do Kestřan jsme se s dětmi vypravili, když jsme jeli od našich z Nýřan. Je to celkem po cestě, jen malá zajížďka u Písku. Město Kestřany bylo tiché, takové horké a smutné. Dá se napsat, jako když tam chcípl pes. Tvrz na fotkách vypadala lákavě, ale nijak jsem předem nezjišťovala, o co jde. Proto mě překvapilo, že se jedná o poměrně velký komplex, v němž se ukrývají rovnou dvě tvrze – jedna zvenku poměrně hezky upravená, ale nepřístupná, pak Horní tvrz, kterou jsme navštívili a zámek, který jen opraven částečně a o tom, že by byl přístupný, jsem nikde nic nenašla.

Nejprve jsme hledali vchod do areálu. Obešli jsme s dětmi skoro vše, ale nikde žádný vstup ani vrata. Až při cestě zpět jsme si všimli cedule “Pokladna”. Ukazovala na několik schůdků vedoucí do jednoho domečku, jež byl součástí areálu a byla to šílená ruina. To jsme ještě netušili, co bude uvnitř.

Jako milovnice URBEX fotografií a pobořených památek, kostelů apod. jsem si nakonec výlet pochvalovala, ale děti to tam moc nenadchlo. Tvrz byla v hrozném stavu, opravena byla snad jen střech a asi byla provedena nějaká konzervace zdí, aby to celé nespadlo. Trochu lépe vypadal „hodovní sál“ a v zadním traktu černá kuchyně. Ta byla vytvořena moc pěkně a je vidět, že občas slouží k nějakým kulturním účelům. Zbytek místností je však v katastrofálním stavu, a to včetně kaple, na kterou je pohled přímo žalostný.

Co nás s dětmi vyloženě pobavilo, byly veřejné záchodky. Trochu kadibudky, trochu kurník. Čtyři vedle sebe, s otevřenými „vrátky. Uvnitř klasické keramické mísy s prkénkem, ovšem jistě ne splachovací. Nešli jsme až k nim, naštěstí nebyly potřeba. :D Ale musela jsem je alespoň vyfotit, protože to za ten pohled opravdu stálo. Upřímně řečeno, děti měly z celého výletu největší zážitek právě z těchto kadibudek.