I v další knize české autorky Marie Hamákové – Dvě tváře odpuštění se setkáme s rodinnými vztahy a láskou. Nečekejte však žádnou velkou romantiku. Tohle je psychologický román o tom, jaké to je, když se láska rodiče k dítěti zvrhne. Jak to může dopadnout, když si rodič skrze své dítě chce plnit vlastní sny?
O čem je kniha Dvě tváře odpuštění
Kniha plynule navazuje na autorčinu prvotinu Dvě tvářelásky. I když se může zdát, že druhé a další díly někdy ztrácí dynamiku, u
této knihy to rozhodně není. Hned v na začátek musím napsat, že je podle
mě ještě lepší než první díl.
Opět se zde setkáváme s Matyldou, Jakubem a Janou,
které známe již z prvního dílu. Jsou však o cca 20 let starší a hlavní
dějová linka se týká jejich dětí – Elišky a Pepy. To jsou dvojčata Jakuba a
Matyldy. Studují vysokou školu a aby se mohla osamostatnit, rodiče jim přenechají
Matyldin volný byt ve městě. Pepa je flegmatik, a kromě školy ho baví střídání
holek. Eliška je však velice ambiciózní. Soustředí se hlavně na školu a svůj
koníček – závodní tancování. Chce získat titul mistryně republiky. Žádný vztah
nehledá. Už jednou zažila velice bolestné loučení a podruhé to nechce zažít.
Navíc na kluky nemá čas. Jenže pak ji kamarád Kryštof seznámí s Eduardem.
Klukem, který to má podobně jako Eliška. Jen studium a koníček – závody RC
autíček. Na holky nemá čas. Hlavně ne na dlouhodobý vztah. Jenže když se
potkají, hlava ustupuje srdci. Začne to jiskřit, a i přes vzájemnou dohodu, že
mezi nimi půjde jen o sex, se do sebe zamilují. To se však nelíbí Edovu otci,
který chce, aby se soustředil jen na závody RC aut.
Rodiče si nevybíráš...
Autorka má velmi příjemný a svižný styl psaní, který se
výborně čte. Proto jsem se opět začetla hned po pár stránkách a měla problém
knížku odložit. Opět sledujeme děj z pohledu jednotlivých postav. Autorka
tak perfektně využívá možností, které psaní ich-formou nabízí. Sledovat vše z vícero
úhlů pohledů mě baví a Marie Hamáková prostě ví, jak na to.
Zpočátku mi přišlo, že se bude
jednat jen opravdu o volné pokračování, kde dostanou přednost Jakubovy a
Matyldiny děti. Eliška se i přes svůj nezájem zamilovala a propadla kouzlu Edy.
On to má podobě, ale... To, co nejprve vypadalo jako pěkný románek, se
pomaličku mění v psychologické drama. I když se dá říci, že hlavní
postavou celého románu je Eliška, tentokrát se autorka zaměřila na Eduarda. To
on má despotického otce, který si chce splnit vlastní sen prostřednictvím Edy.
To, co nedokázal on, může dokázat jeho syn. A tak ho podporuje finančně i
psychicky. Jenže je otázka, jak to druhé na Edu funguje. Otec ho drží velice
zkrátka, Eda musí poslouchat jako hodinky. Když to neudělá, čekají ho zákazy, a
dokonce fyzické tresty. Vyhrožování a psychický teror má Eda na denním pořádku.
Obzvlášť když otec zjistí, že má dívku.
Své si prožívá i Matylda. Trpí
syndromem „prázdného hnízda“ a nemůže se vyrovnat s tím, že se děti
osamostatnily. Navíc Eliška se jí odmítá s čímkoliv svěřovat a Matylda
trpí. V náhlém pomatení kontaktuje svou tchýni Janu, s níž se dvacet
let neviděli. Požádá ji, aby jí pomohla najít znovu cestu k Elišce. Brzy
se ukazuje, že to není dobrý nápad a že Janu ani těch dvacet let odloučení
nezměnilo.
Tahle knížka je jiná než první
díl, a přece se v něčem podobají. Děj je od poloviny velmi napínavý, od
začátku čtivý a zaujme na první dobrou. Nejvíce mě však začal bavit ve chvíli,
kdy se začal projevovat tlak Eduardova otce a zasahovat tak do jeho vztahu s Eliškou.
To, co mě na prvním díle bavilo, byly právě Janiny machinace. Tady si na
podobné zvraty chvíli počkáme, ale stojí to za to.
Dvě tváře odpuštění je
krásný román, který ukazuje, jak může vypadat láska. Nejen ta ve vztahu, ale i
ta mezi rodiči a dětmi. Je v něm napětí, trocha romantiky, maličko
erotiky, ale hlavně kopa pochopení. Mnozí se v této knize nejspíš najdou a
možná jim otevře oči a pomůže lépe pochopit své děti, nebo naopak své rodiče.
A mimochodem, obálka je opět nádherná!
Hodnocení: 93 %
Za knihu Dvě tváře odpuštění
moc děkuji nakladatelství Fortuna Libri, které mi ji zaslalo k recenzi.
Komentáře
Okomentovat
Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)