Aby toho náhodou nebylo málo, začíná mi pomalu přibývat rozvážení a vodění dětí na kroužky. Nela chodí na výtvarku a na hasiče, Jiřík si přál hrát fotbal. A já přání plním ráda, proto jsem ho přihlásila a ve čtvrtek, po Nelčině zápisu do první třídy, jsme poprvé vyrazili. Vyzkoušet si to chtěla i Nela, a vypadalo to, že ji to i bavilo. Ovšem pak se jí udělalo nedobře a musela si jít sednout.
Náš individualista se zpočátku vztekal, že mají jen jeden míč a ostatní mu ho berou. :D Po vysvětlení, že jde o týmovou hru a hráči si mají navzájem přihrávat, se mu to začalo líbit. Domů šel s nadšením, že nutně potřebuje kopačky a v úterý nesmím zapomenout, že jde zase. Oddechla jsem si. Byla bych moc ráda, kdyby ho tato sportovní aktivita bavila, protože se potřebuje víc hýbat. A táta je bývalý fotbalista a rozhodčí, takže by měl mít fotbal v krvi. No ne? :)
Pevně věřím, že jednou budu hrdá máma, co vozí synka po zápasech. Tak mi držte palce, ať ho to opravdu baví. :)
Vaše Sabča
Můj syn začal hrát, když byl poslední rok ve školce a hraje do teď, jen Slávii, kde začínal, vyměnil v dorosteneckém věku za mužstva hrající nižší soutěže. Nakonec zakotvil v TJ Modřany, kde hraje za dospělé a trénuje malé fotbalisty. Baví ho ještě pořád oboje.
OdpovědětVymazatTak ať to tvému fotbalistovi jde
Sabi, je dobře, že děti sportují a pokud to nadšení Jiříkovi vydrží, určitě bude u fotbalu spokojený. U nás hrál manžel i kdysi děda a syn hraje stále. Prostě fotbal u nás frčí dodnes.
OdpovědětVymazatMěj hezký týden. D.
Sabi, taky jsem měla vždy radost, když děti něco bavilo, i když to někdy znamenalo hokus pokus a pak jsme zkoušeli zase něco jiného, ale myslím, že jim to všem dalo hodně. Měj pohodový vstup do nového týdne.
OdpovědětVymazat