Recenze: Pohádky z naší zahrádky vás okouzlí i dojmou

Pohádky o zvířátkách miluji, stejně jako příběhy ze zvířecího prostředí. Pokud je to navíc prostředí, které si troufnu napsat, že poměrně dobře znám, díky pravidelnému sledování autorky na facebooku a jejím krásným příspěvkům, je čtení o to lákavější. Popravdě, na knížku Pohádky z naší zahrádky od Šárky Rosové Váňové jsem se moc těšila, ale netušila jsem, jak moc mě zasáhne. Tohle je příběh, který je vhodný nejen pro děti, ale dostane i leckterého dospěláka. Je to přesně ta knížka, ke které se budete rádi vracet a pročítat si ji, když vám nebude zrovna do zpěvu a vy budete chtít něco krásného, přátelského, milého…

O čem je knížka Pohádky z naší zahrádky

Hlavním hrdinou této již na pohled okouzlující knížky je kocourek Mikeš, kterého zachránila Dvounožka Šárka (tušíte správně, že se jedná přímo o autorku), před smutným osudem. I přes nesouhlas Dvounožce Adama (manžela), si kocourka v domácnosti s dcerou – Dvounožkou Klárkou obhájily a Mikeš našel milující domov. To ale není konec knížky, nýbrž začátek. My totiž sledujeme, co se dál v domácnosti dělo, jak se Mikeš seznámil se zahradními skřítky, Jadřenkou a Jaderníkem, co jsou tito skřítkové zač a jak mu slíbí splnit přání. Sledujeme také, jak si Mikeš musí ochránit domov a své území před rváčem Drápem, jak se mu líbí sousedovic sněhobílá kočičí krasavice a nakonec i jak se k nim domů dostane další nalezenec – kocourek Čiko.

Čiko je mrně a pěkně drzé. Mikeš to s ním nemá lehké a tak se snaží, aby se dostal u Dvounožců do nemilosti. Ponouká ho k různým lumpárnám, některé sám vyvádí a pak je na něj svede, ale Dvounožky se čokoládově hnědého kotěte zbavit nehodlají. Za srdce rve situace, kdy Mikeška srazí auto a dostane se tak do smrtelného nebezpečí. To je totiž část knížky, která se – stejně ale jako spoustu jiných situací – skutečně stala. Sledovala jsem Mikeškův případ na facebooku a držela mu pěsti, aby se uzdravil. Jak to dopadlo, prozrazovat nebudu, i když, pokud Šárku Rosovou Váňovou, autorku této publikace znáte, možná už víte, jak to všechno dopadlo.

Pohádková knížka podle skutečnosti

Jak už jsem naznačila, Pohádky z naší zahrádky jsou psány z velké části podle skutečnosti. Autorka neváhala ukázat, jak to chodí v jejich rodině a popisovat všeliké scény, které se skutečně staly. Ostatně, život umí být drsný, ale když má člověk dobré srdce, vše může dopadnout pohádkově. Tak proč to nepoužít do pohádkové knížky?

Skutečné události autorka okořenila tím, že příběh vypráví především sám kocourek Mikeš. Mluví také se skřítky a rozumí si s ním i malá Dvounožka Klárka. Dalším kořením příběhu byly fiktivní – skutečně pohádkové scénky a postavy, které se točily především kolem zmíněných skřítků. Nebo má snad autorka skutečně v zahradě skřítky zrozené z meruňky? Budu se jí na to asi muset optat. Ostatně, v životě spisovatelek je možné lecos, však o tom sama něco vím. :)

Pohádkově krásné ilustrace

Pohádkové jsou i ilustrace, které vytvořila Lucie Razáková. Její ilustrace jsou veselé, vtipné a pro děti naprosto ideální. Do knížky Pohádky z naší zahrádky se dokonale hodí, a pokud někdy Šárka napíše pokračování, doufám, že tam budou opět obrázky od této nadějné mladé ilustrátorky.

Pro koho jsou Pohádky z naší zahrádky určeny?

Jak píše sama autorka, jsou pro všechny od pěti do stopěti a pod to se klidně podepíšu. Pokud bych je měla k něčemu přirovnat, pak k Bordeřím povídačkám Pavla Mondescheina. To jsou též příběhy o zvířátkách, určeny dětem, ale je to přesně to čtení, do kterého se zamilují i dospělí.

Pohádky z naší zahrádky si jistě budete rádi číst po večerech se svými dětmi, ale i sami. Rádi se k nim vrátíte, budete se u nich smát a možná i plakat. Já byla mnohokrát dojata téměř k slzám. Ostatně, my, milovníci zvířat, to tak prostě máme. Příběhy o zvířátkách nás dojímají.

Hodnocení: 5/5

Knížku Pohádky z naší zahrádky můžete koupit přímo na stránkách autorky.

Já i moje děti moc děkujeme za zaslání recenzního výtisku, ale musím se k něčemu přiznat – zatím jsem jim knížku jen ukázala, ale nepůjčila. Oni by ji chtěli číst pomalu a já strašně nutně potřebovala vědět, jak to celé dopadne. Četla jsem ji ve chvilkách klidu celý jeden den a skoro nic jiného jsem nedělala. :)