Po dešti aneb budu se zase stěhovat?

 

Ne, déšť nemá s mým stěhováním nic společného, i když mi spolu s Rikym nedávno připravil chvilky, při nichž jsem se skoro zapotila. Nebýt toho, že jsem běhala na terase po kotníky v ledové vodě. :D Když už jsem to nakousla... 

To máte velkou terasu a v ní odtokový kanálek na případnou dešťovou vodu. A také máte praštěného psa, který si do toho kanálku hodí plastového dinosaura. Ať se snažíte jak chcete, dinosaura ven nedostanete. A tak se modlíte, aby se kanálek neucpal. A pak přijde bouřka, přívalový déšť, kanálek se samozřejmě ucpe a vy máte na terase vodu po kotníky a pod sebou sousedku, které hrozí, že jí to proteče do bytu. A co teď? 

Naštěstí jsem měla doma zvon, takže jsem s kanálkem a dinosaurem bojovala tak dlouho, dokud nesklouzl kamsi, kde bylo více prostoru, vypustil nahoru pár bublin a voda konečně začala rychle odtékat. Bylo na čase. Nohy už jsem měla jako kus ledu. Fakt nic příjemného. Ale o tom jsem psát vůbec nechtěla.

Chtěla jsem psát o tom, jak to teď mám s bydlením. Stále bydlím v té nádherné vile na fotografii a moc se mi tam líbí. A nejen mně, ale i dětem. Máme zmíněnou terasu, kterou jsme však v létě nevyužili tolik, jak jsem si myslela. Pražilo tam sluníčko až moc a nedalo se tam moc vydržet. Ale vešel se tam i bazén, tak to občas bylo dost fajn. Fajn je i zahrada, na které to ale děti moc nebaví a Riky by tam naopak chtěl být pořád, což samozřejmě nejde, protože bych to musela komplet celé oplotit. Mínusy představuje i nájem a samozřejmě dojíždění do Velešína do školky. 

Měla jsem původně domluvenou školku od září v Českých Budějovicích, ale pak se pohnul prodej našeho domu a já začala přemýšlet nad koupí bytu. Přece jen, raději budu bydlet ve vlastním a platit pár tisíc hypotéku, než bydlet v cizím a dávat měsíčně 15.000 Kč pryč. Navíc děti mají ve Velešíně hasiče a Nelča výtvarku, takže bych je stejně několikrát týdně do Velešína vozila. 

A tak hledám byt, který bych si koupila a vytvořila z něj konečně svůj vlastní soukromý ráj. byt, který bych si mohla vytvořit jen pro sebe, byl by můj vlastní a byl by mou oázou. Měla jsem vyhlídnutý krásný byteček ve Velešíně i se zahrádkou, ale bohužel byl někdo rychlejší a koupil mi ho pod nosem. Teď mám vyhlídnutý další a modlím se, aby to tentokrát klaplo. Nebudu zatím prozrazovat víc, ale držte mi palce. Baví mě, když si mohu v životě plnit sny - a nejvíc ty zdánlivě nedosažitelné. A tohle je teď momentálně asi ten největší. :)

A ještě pár fotek z nového mobilu - nafoceno čerstvě po dešti. :)

Mějte krásné dny!

Vaše Sabi :)