Jiřík: Poprvé vlakem k babičce

I když už v létě Jura s Nelinkou vlakem jeli, byl to kousíček. Věděla jsem, že jet z Velešína až do Nýřan bude náročné, ale když mám u sebe jen jednoho, jsou zlatí. A tak jsem s Jiříkem vyrazila na první velkou výpravu.


Vždycky jsem k našim jezdila s dětmi autem. Bylo to jednodušší a pohodlnější. Jenže Jiřík v poslední době dělá v autě hrozné vylomeniny. Vysvléká se z popruhů, sundavá boty i oblečení, ječí, vzteká se, pořád něco vyžaduje a to už by nás mohlo ohrozit i na životě. Přece jen bych nedokázala na něj dozadu nekouknout, když by vyváděl. A tak jsme vyrazili vlakem a autobusem.

Z Velešína autobusem

Z Velešína bylo jednodušší jet autobusem. Sice jsem věděla, že budeme v Budějovicích hodinu čekat, ale lépe to vymyslet nešlo. Jiříkovi se autobus náramně líbil. Koukal z okénka, hlásil, když kolem jezdila auta, když přistoupila paní s miminkem, hlásil mi to a smál se na něj.
V Budějovicích jsme si dali svačinku a prošli se po Lannovce. Náramně se mu líbily výlohy v Prioru. Tam bylo na co koukat. Jen nemohl pochopit, že ty výlohy vážně nemůžu otevřít, aby si tam mohl hrát.

Vlakem do Plzně

Z Budějovic jsme vyrazili vlakem. Ze Strakonic do Horažďovic byla výluka, tak jsme se znovu kousek svezli autobusem. Pro mě to sice znamenalo sprint z vlaku na bus po schodech, s Jurou pod jednou rukou a kočárem pod druhou. Tušila jsem totiž, že to pro něj bude dlouhé a raději vzala golfky. Ale zvládnou se to dalo.
Jura byl úžasný. Celou cestu sledoval co se děje za oknem, prohlížel knížky, povídal mi, co tam je, hledali jsme zvířátka, auta, ovoce atd. Největší úspěch má knížka, kterou dostal od kamarádky Danušky Goliášové  o autech, pak knížka od babičky, co kupovala v Lidlu a pak jedna o zvířatech v lese.
V autobuse skoro usnul, ale jakmile jsme usedli zpět do vlaku, znovu ožil. Dal si další svačinku, prohlížel speciální stoleček se hrou v dětském oddíle vlaku a na závěr si ještě jezdil se svou oblíbenou sanitkou.
Pak už byl moc unavený, tak jsem ho šoupla do golfek a v chodbičce uhoupala. Jinak neměl čas ani spát, co tam bylo nových podnětů...
Jiřík pak prospal i přejezd z rychlíku na osobák do Nýřan. Vzbudil se, až když jsme vystoupili. Po zbytek dne byl veselý a skvěle naladěný. Dokonce pěkně jedl a ani nepožadoval bonbóny, které jinak chce pořád - a tatínek mu je vesele cpe...

I když jsem měla trochu obavu, jestli to na něj nebude moc dlouhé a jak to zvládne, byl Jiřík úplně úžasný. A já si tu cestu neskutečně užila. Ten bezprostřední kontakt a možnost mít jen jeden druhého pro sebe, bez televize, internetu, uklízení, vaření atd. Rozhodně to stalo za to. Asi teď na čas vyměním vlak a autobus za auto. :)

Vaše Sabi