Z deníku dvouleťáka: Koza je koza!




Vzhledem k tomu, že už jsem vám tu dvakrát odvyprávěl své životní příhody a podle ohlasů se vám asi líbily, měl bych se vám trošku představit. Jsem totiž přesvědčený, že já sám bych se vám totiž líbil taky. Jmenuju se Pepan. Teda ne, nejmenuju. Jen jsem si dal pro tohle vyprávění takovou přezdívku. Pěkně pitomá, že? Ve skutečnosti se moje jméno zase tak moc neliší. Ale máma říká, že ho mám po dědečkovi, tak bych si asi neměl moc stěžovat.


Na své dva roky jsem docela velký, ani tlustý, ani tenký. Zkrátka takový kluk k nakousnutí. No fakt! Blonďáček s modrýma očima, kterýho ženský žerou. A když se náhodou nějaká nerozplývá hned při pohledu do mých očí, přidám odzbrojující úsměv a dolíčky ve tvářích. A jsou na kolenou. Všechny! No, a kdyby i tohle nestačilo, tak na ně promluvím. Sice ví prdlajs co říkám, ale jsou ze mě vyřízený.

„Ježíš, ten je správnej!“

„To je ale roztomilý chlapeček.“

„Ty šibalské oči…!“ Ha, to se spolehněte!

Jsem prostě k sežrání a dobře to vím. Umím se podívat tak, aby se máma nezlobila. Platí to na všechny. Teda skoro. Babi je tvrdá. Když něco řekne, tak neustoupí. Zatím jsem nepřišel na to, jak ji obměkčit, ale ono mi to moc dlouho trvat nebude. Já to dám!

Jak už jsem říkal, mluvit ještě moc neumím. Žvaním teda neskutečně… ale nikdo mi nerozumí. Nechápu proč? Copak neumí maďarsko-rumunsko-turecky? Divný lidi…

Úplně bych zapomněl! Taky mám uši! No jo, dvě mi narostly. Já vím, nejsem blbej, uši má každej. Ale rozhodně ne takový roztomilý, jako já. První rok mi je máma pořád žmoulala a žužlala. Teď už sice nejsou tak měkké a nejdou tolik rolovat, ale pořád jsou dost vidět. Hlavně, když si mám vzít kšiltovku. Ne, že by mi nějak moc odstávaly, to ne. Ale pod čepici jsou prostě pitomý. Tak ji nosím raději nakřivo. Kšilt trochu dozadu, ale spíš stranou. Abych viděl, co se kolem mě děje. Myslím, že jsem dost hustej! Málokterej dvouleťák má už v tomhle věku svůj osobitý styl.

Mimochodem, ty moje uši mě dost baví. Rád si s nima listuju, až babi říká, že toho mám nechat, jinak mi budou odstávat. Ale je to takový moje další tajný gesto na ženský, rozumíte?! Umím je samozřejmě ukázat. Taky nos, pusu a palce. Podle tý písničky: Hlava, ramena atd. Občas si u toho skoro vypíchnu oko, ale nevadí. To se ještě vypiluje.

Moje tělo mě vlastně dost baví. Hlavně jedna jeho část. Kousek pod pupíkem mám takovej výrůstek, kterýmu máma u mytí říká „Kuk“. Nevím sice, proč to říká, ale taky mu říkám „Kuk.“ Je to jednoduchý slovo, rychle jsem si ho zapamatoval a rád ho říkám. A taky „Kuk“ rád ukazuju a rád si s ním hraju. To se vždycky zvětší a trčí do vzduchu. Jen mi pak nejde zapnout plena, nebo mě rozčilujou kalhoty.

On si občas ten výrůstek dělá, co chce. Občas se zvětší i v noci, když spím. To pak fňukám, vrtím se a hrabu se v plíně, dokud se mi nepodaří vytáhnout ho ven. To je úleva… Jenže pak na mě přijde čurání a najednou spím v mokrý posteli. Máma se rozčiluje. Spí totiž skoro vždycky se mnou. To jsem vám ještě nepřiznal?

Já vím, ve svým věku už bych prý měl spát sám. Jenže mně je s mámou tááák dobře. Pořád se totiž kojím. Už mě třikrát odstavila, ale vydržel jsem! Máma ne. Je slabá povaha, a to se musí využít. Posledně už to vypadalo fakt blbě. Vydržela čtyři měsíce. Ale já pravidelně každý večer a každou noc šmátral a šmátral, až nakonec povolila a dovolila mi, abych si zase cucnul. A od tý doby už zase cucám skoro furt. Občas se snaží oblbnout mě mlíkem ve flašce, kakaem, nebo vodou. To vezmu flašku a vzteky ji po mámě hodím, nebo ji aspoň mrsknu dolů z postele. Je to vždycky rána jako z děla, protože mám postel metr a kus nad zemí. A z ní klouzačku. To je taky děsná prča. Když chci mámě zdrhnout, stačí se sklouznout. Ale o tom zase někdy jindy.

Zkrátka a dobře, s flaškou si na mě nepřijde. Jednou mě kojit začala, tak bude pokračovat, třeba až do patnácti. No zkoušeli jste někdy žužlat gumovej dudlík? Fuj! Koza je koza!

Komentáře

  1. Super, článek. Opět jsem se u čtení usmívala. Úplně toho malého raracha vidím jak se culí a oblbuje každou druhou a ty na něj šišlají a rozplývají se. A doma to má samozřejmě taky parádně vychytaný. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)