Když rozkvetou aleje...


Tak nevím, mám s tímhle problém jenom já, nebo je nás víc? Každý rok se těším, až všechno rozkvete. Každý rok netrpělivě čekám, vyhlížím ta správná místečka, abych mohla fotit. Klienty i svoje děti, popř. i sebe s dětmi. A jak to dopadlo letos? O trochu lépe, než vloni, ale žádná sláva. Představa byla fakt jiná...


Jako každý rok, i letos jsem si říkala, že nevyužít tu úžasnou růžovou alej u školky u nás ve Velešíně by byl velký hřích. Pořád jsem číhala, kdy už bude správně rozkvetlá, abych v ní mohla vyfotit Nelu, nebo nejlépe celou rodinku. A jak to dopadlo? 

Díky brigádě jsem neměla čas sjednat si focení s klienty, takže to předem padlo. A Nelu jsem fotila na poslední chvíli. Představu jsem měla samozřejmě úplně jinou. Chtěla jsem, abychom byli na fotkách ideálně celá rodina, já, manžel, Nela i Jiřík. S tím, že bych fotila sama, na samospoušť. Pokud by s námi šel manžel, snadno bych nastavila ostření na správný cíl a fotky by byly takové, jaké jsem chtěla.

Ovšem manžel veškeré mé snahy o dokumentaci naší rodinky kazí. Odmítá se fotit s dětmi, těch pár fotek, na kterých je, to je jen nějaká jeho světlá chvilka a tak jsem ani neměla chuť ho přemlouvat, aby šel s námi. Dívat se na jeho kyselý obličej, pohádat se a stejně mít fotky zkažené? Děkuji, nemám zájem!

No a tak jsem vyrazila jen s Nelinkou, s tím, že Jiříka bude muž hlídat. Sám se nabídl, tak jsem toho využila. Již v únoru jsem nám s Nelinkou pořídila stejné tutu sukně z Aliexpresu, které jsem doladila růžovými tílky. Měly jsme mít obě džínové bundičky, bohužel svou jsem nenašla, netuším, jestli neskončila u našich v Nýřanech. Měly jsme s mamkou totiž skoro stejnou. Tak měla džínsku aspoň Nelča. 

Problém nastal ve chvíli, kdy jsem potřebovala samospoušť zaostřit na ten správný bod. Je totiž potřeba, aby stál na stejném místě a neutíkal. Což teda u Nelči moc nešlo. Tančila po trávě, pod stromky, neustále si sundávala ozdobu z vlasů... Takže samospoušť nás spolu sice fotila, ale ostřila si vesele na pozadí. Nemám tudíž jedinou společnou fotku, která by byla nějak slušně použitelná. Jediné, co se podařilo a z čeho mám radost, je pár fotek Nelči pod stromy. A pak ještě pár na hřišti, jenže to není tak fotogenické... Škoda. 
Vaše Sabi :)



 






 A alespoň jedna ostrá společná, i když s panelákem za zády...




Komentáře

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)