Jak se fotí přání pro babičky :D

Krásný sobotní večer!

Každý rok se snažím vytvářet originální a nápaditá přáníčka která rozesílám přátelům, příbuzným, kolegům do práce, atd. Dělala jsem je, i když jsem byla v pracovním procesu a i loni, kdy už jsem měla doma maličkou tříměsíční Nelu, jsem se snažila tradici dodržet. Jelikož jsem tehdy poprvé pekla perníčky, nazdobila jsem je a ty nejhezčí nalepila na přáníčka, která pak putovala dále.

Letos jsem se chystala opět na zcela originální přání, ale člověk míní a osud mění... Perníky jsem dělala podle nového receptu, kdy měly být ihned měkké a konzumovatelné. To opravdu byly. Ovšem ať jsem těsto vyválela sebetenčí, kypřící prášek udělal své a perníky se nafoukly, jako mrtvoly ve vodě. (Omlouvám se za nevánoční přirovnání, stále mám v sobě dojmy z nedávno dočtené Dívky v ledu :D).

A tak možnost perníků na přáníčkách zmizela v nedohlednu. Neřešila jsem. Chtěla jsem nejprve napéct cukroví, uklidit a pak přemýšlet nad přáníčky. Ale co se nestalo. Slíbila jsem manželovým kolegyním v práci upéci košíčky, do toho nemám hotové své cukroví, najednou se během listopadu krásně rozjelo focení a já mám jednu zakázku za druhou a do toho nás s Nelou obě bacil bacil.

Místo toho, abych měla všechno pod kontrolou, se tu povaluji a s nudlí u nosu umírám... Mé cukroví asi budeme letos jíst suché a nenazdobené (ještěže nám napeče i babička), košíčky dodělám příští týden a do toho z pohodlí gauče doretušuji fotky. Zítra mě čekají dvě zakázky a v týdnu ještě jedna. Do Vánoc už snad poslední.

Bylo mi jasné, že přáníčka už asi nestihnu, jelikož budu po zbytek příštího týdne plnit košíky, zdobit a retušovat. Takže - co s tím? Nafotit Nelu ve vánočním stylu a nechat vyvolat fotky, ze kterých vyrobím přáníčka, popřípadě nechat přáníčka vyrobit rovnou ve Fotolabu (to se ještě uvidí, podle ceny). :)

Fotit cizí děti, když vám asistují maminky a tatínkové, které dítko vzorně usadí, odchytnou, opět usadí, zabaví, rozesmějí... To je pohodička. Alespoň mi to tak po dnešku přijde. Svojí hyperaktivní divošku jsem fotila sama a věřte, že jsem se pořádně zapotila. Nemůžu pořád moc mluvit, takže na mé ubohé sípání nereagovala, samozřejmě byla v ateliéru asi potřetí v životě, takže neustále někam odcházela, koule vyhazovala z krabic a lítaly všude, ale ty na kožešince kolem ní ji samozřejmě nezajímaly...

Teda usadit Nelu, doběhnout k foťáku, namířit na ni a udělat slušnou fotku byl pravdu nadlidský úkol. Já se rozčilovala - byla jsem teda asi spíš k smíchu s tím sípáním - Nela se rozčilovala, hlasitěji, než já, poněvadž se krásně rozeřvala a ve finále jsem byla donucena zpívat. Snažila jsem se fakt co nejvíc nahlas, abych ji překřičela a uklidnila, takže zítra se s klienty asi budu domlouvat znakovou řečí.

Ve finále jsem retušovala tak šíleně, že z toho vznikl trochu paskvil. Tři fotky jsem opravila znova, zbytek už jsem nechala. Je to katastrofa, ale je to "jen" pro blog (s výjimkou první a poslední fotky, ze kterých bude přání). Tak mi to odpusťte, jsem faaaakt děěěěsně nemocná... :)

Pokus o focení s medvědem. Také moc nezabral. Dokud ten prevít seděl na gauči, měla o něj zájem. Jakmile jsem jí ho opřela o stromeček, zájem zmizel.

Co ta máma po mně chcééééé....

Pár fotek bez retuše...

A finální fotka. Spadlý řetěz na stromečku už neřeším a dělám, že jsem si ho nevšimla. :D

Musím upřímně přiznat, že se neuvěřitelně těším na zítřejší pětiměsíční holčičku, protože ta mi určitě nikam neuteče. :D Tak se snad vyřádím více ohledně kreativity a nebudu muset řešit, zda mám předmět zájmu stále na svém místě, nebo mi zdrhnul do "zákulisí", popřípadě rozebral rekvizity. :D

Vaše Sabi!