Měsíc čtrnáctý - Lítáš jako střela :)


Další měsíc uplynul a já píšu nový příspěvek do tvého deníku. Trochu mám v hlavě guláš, co se stalo tento měsíc a co ten předchozí... Učíš se totiž strašně moc nových věcí, ale zároveň mi přijde, že už je umíš dlouho a nějak se mi to plete. :)

Co je asi nejhlavnější pro říjen, je tvé běhání. Už to není tu a tam metr, který jsi popošla a pleskla sebou. Teď už lítáš jako blázen a je ti úplně jedno, kde to je. A když tě ještě někdo honí, to je úplně největší legrace. Ovšem do doby, než si něco uděláš - jako minulý týden u babičky v Nýřanech, kdy jsi se běžela schovat do ložnice, zakopla jsi o koberec a padla bradou na nohu postele. Je fakt, že tak debilní postel jsem v životě neviděla a ten, kdo tu nohu vymyslel, by zasloužil, aby se o ní alespoň třikrát denně praštil. Nevím, jak babička, ta už je na to asi zvyklá, ale já se o ní fláknu pokaždé, když tam vlezu. Takže tam raději nelezu. :) Ale k tomu pádu. Slziček a křiku bylo hodně, ale zuby naštěstí vydržely. A to je hlavní. :)

Co se týká pohybu, jsi opravdu "talentovaná". Občas až moc. Nová dovednost je totiž vylézt na gauč a lítat po něm sem tam. Sice, když chceš slézt, lezeš opravdu pozadu, takže by se pády konat neměly, jenže při tom lítání ti nedochází, že občas šlápneš do prázdna. A tak tak stojím, bachuju a chytám tě. Nedaří se mi vysvětlit ti, že na gauči se sedí a nelítá. Jakmile tě sundám, protože už toho mám dost, řveš jako tygr a vztekáš se. Malý vzteklounek, že? Po kompak asi... :p

Mimochodem, veliká zábava také je z toho gauče po hlavě skákat do vaku na zemi. Naštěstí tě to napadlo jen párkrát a pokaždé u toho byl tatínek. Když tě v takových blbostech podporuje, tak ať si tě taky chytá....

Už máš celkem pět a kousek zubu :D, takže pěkně baštíš všechno. Opravdu všechno! I to, co bys nemusela. Například kolíky na prádlo nejsou příliš výživné, noviny, záložky do knížek a ani psí granule, i když bys po nich měla mít lesklou srst, zdravé zuby a malá pevná hovínka. Ale to je jen reklama, to nesmíš brát vážně...

No jo, teď jsem ti zcela narušila pohled na svět. Reklamy jsou totiž to, co tě nejvíce zajímá. I když je pravda, že pokud je zapnutá televize, sleduješ už snad všechno - od Snídaně s Novou, přes Ulici po Co na to Češi... ale reklamy jsou prostě reklamy. Jakmile je reklama, ustane všechno hraní i zlobení, ty uděláš "hačí" před televizí a napjatě sleduješ, co pro nás sleví Alzák a jestli nevynalezli nějaký nový lék na průjem. Také půjčka od České spořitelny tě hodně zajímá, narozdíl od líného lenochoda z G.E.... i když, ono se to teď jmenuje jinak, viď? No mně to uniká, já reklamy nesleduji, ale ty kdybys tu se mnou teď byla, tak mi určitě povíš, jak je to správně. :)

A když už jsem u toho mluvení... Slova, která tě jdou fakt dobře, když nebudu počítat slovo papat, protože na to začínám být alergická, je samozřejmě táta - táto, máma - mámo, a ještě tedy bába, i když občas se ti to poplete a říkáš mi máto, nebo dokonce mambo (ach jo!). Dědovi říkáš "áďo", tedy Vláďo, protože tak mu říká babička, ale výborně ti jde volat na Bardíka. Tvé Barde je prostě kouzelné. A navíc, to "R", které tak krásně drnčí. Taky tě očividně baví ho vyslovovat, protože to je neustále samé "trrrrr a brrrr", když si hraješ s autem, včera jsi několikrát řekla slovo "bábrťa", což jsem zatím nedomyslela, co může být. A občas řekneš něco jako "nazdar", ale to už bych nám asi moc fandila, tak geniální určitě nejsi. I když já si to ráda myslím. :)

Z čeho mám ohromnou radost, je tvůj vztah ke zvířátkům a jejich k tobě. Je krásné vidět, když se tulíš k Matýskovi (babičky kocour) a děláš mu "nyny", stejně jako k Baronkovi s Lordíkem. Ovšem ti naši dva kluci tě doslova přijali do smečky. Když totiž běháte po zahradě, neustále na tebe doráží, šťouchají do tebe a to dokonce Lordík víc, než Baron. Lordík je navíc taková chůva. Když se přiblížíš ke schodům, nebo k pangejtu na kanál, tak tě šťouchá na druhou stranu, jako by vycítil, že je to pro tebe nebezpečné a mohla bys spadnout. Až mě to překvapilo!

A co mě jako matku naprosto dostává? Tvá láska, kterou dáváš najevo. Když se ráno probudíš, stoupneš si v postýlce a hladíš mě po vlasech a říkáš "nyny", pak mi dáš pusinku a směješ se na mě. Stejně jako se šťastně směješ, když tě po obědě ukládám do postýlky. (Pozor, tohle je mé veliké vítězství! Nemusím tě denně dvě hodiny drndat v kočáru, ale uložím tě a po půl hodině řevu, někdy víc, někdy míň, usneš a spíš. Hurá!) Mně pak drásá srdce, když se musím zvednout a jít vedle a nechat tě řvát, protože i když u tebe sedím skoro hodinu, tak neusneš. 
Včera jsi měla dokonce nějaký nával lásky, protože jsi si vlezla ke mně do vaku, zalehla mě a začala mě líbat. Doslova a do písmene! :) Vydrželo ti to asi pět minut, za kterých jsem sotva popadala dech, měla ožužlaný a okousaný nos a topila jsem se v tvých slinách. Ale byla jsi šťastná, to je hlavní. :)

I když, ono to s tou láskou ke mně možná tak horké nebude. Panenku - Honzíka totiž líbáš stejně vášnivě, pak ho dáš do kočárku, pohoupáš a nakonec s ním mrskneš na zem a s kočárem odjedeš. Tak nevím... :p

A to je myslím, pro tenhle měsíc všechno. Doufám, že jsem nezapomněla nic důležitého, ostatně kdyby ano, můžu to vždycky připsat. :)


Komentáře