Soukromá zpověď: Skoro totální vyčerpání?

Skoro totální vyčerpání?

Ale ne, ještě něco vydržím, ale pravdou je, že dnešek je další den Blbec... Nejsem zastánce tohoto typu článků, deníčků a podobně, ale dneska cítím, že si prostě potřebuji vylít srdíčko. Možná doufám, že si to někdo přečtete a napíšete mi, že je to normální a že se takhle cítí každá ženská, co je s dítětem doma.

Náš dnešní harmonogram? Vstávání v 5:26. V noci jsem k Nele vstávala celkem 5x a z toho 4x jsem ji krmila, což je u nás úspěch. Přesto vstávačka takhle brzy. a to jsem si v půl páté říkala, že je po jídle, dvě hodiny by mohla vydržet.... nevydržela.

Takže přebalení, obléknutí, posazení k pohádkám - "Déčko" už naštěstí zase šlo. V pátek totiž nešlo a to byla totální katastrofa! :D
Než jsem si vyčistila zuby, oblékla se a udělala si snídani, Nela protivná kňourala. Takže co? Mléko měla před necelými dvěma hodinami, takže čaj a chlebík s máslem. Ten si z pusy vyndavala, máslo napatlala všude. Kňourala dál...

Na chvíli jsem ji posadila do ohrádky ať si hraje a šla jsem luxovat, jelikož když se hýbu, je celkem hodná. (Jak si sednu, řev! :p)

No, zkrátím to. Zatímco jsem luxovala, vařila a natáčela video, na střídačku řvala, zlobila, kňourala, nic ji nebavilo, krámovala co neměla...

A takhle to jde celý den.

Už jsem byla dvakrát na procházce, které už ji mimochodem také nebaví, nevím co s ní podnikat, poněvadž jediné, co je teď v kurzu je motorka a na té jí musím držet a vozit. Jelikož se mi krásně rozjíždí zánět šlach na rukách, je to fakt to poslední, po čem teď toužím. Stačí že musím tlačit kočár, neustále ji přenášet, prát se s ní u přebalování, koupání, převlékání, jelikož se mi neustále vzpouzí a vzpírá...

Vážně se moc těším na zítra, až ji odvezu na celý den k babičce. A vůbec si při tom nepřipadám jako macecha, co se chce zbavit dítěte. Ano, chci se jí zbavit. Aspoň na chvilku... A mít klííííd. :)

Tak, to je pro dnešek všechno, myslím, že toho je až až. Jestli jsem vás nudila, tak se omlouvám, ale já prostě musela...

PS: Číst to po sobě nebudu, jelikož Nela už opět vřeští. Půjdu s ní asi potřetí na procházku... Musím totiž dnes podruhé na poštu. Posledně jsem v tom chvatu a zmatku s ní otočila dva balíky a dámy se chudáci divily, co jim to přišlo za zboží. Ach jo!


Komentáře

  1. To jsou halt ty strasti mateřství. Někdy jsou děťátka na zabití...a to říkám jako zasloužilá, milující matka. Zatni zuby a říkej si, ze bude líp:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, je to normální, to jsou strasti a slasti mateřství :-).. Někdy se to prostě nakupí a člověk si myslí, že už hůř nebude, ale bude...děti jsou neskutečně vynalézavé :-)) Vydržet! a pak se zase zamilovaně podívat na spícího andílka a připravit se na další den. Někdy pomůže jen pár hodin nepřerušovaného spánku na dobití baterek a přehodit malou tatínkovi! To se u nás osvědčilo.

    OdpovědětVymazat
  3. Na tohle si moc dobře vzpomínám, i když je to už hodně let nazpět. Syn byl docela hodné miminko, sice se dlouho budil v noci na jídlo, ale najedl se a hned zase spal. S Natálkou to bylo horší. Řvala v noc, řvala ve dne a k tomu ještě jedno ani ne tříleté dítě :))) No, bylo to veselé, často taky až k pláči. Ale přežili jsmééééé :D Hodně sil, Sabi :) Na tuto dobu budeš jednou stejně vzpomínat jako na tu nejkrásnější :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)