pondělí 12. září 2016

Asi jsem se zbláznila - chci repete!

Krásný den!

Je to rok, co jsem se začínala seznamovat se svou novorozenou dcerou a také s rolí maminky. A kdo mě sleduje pravidelně, tak už ví, že to nebylo rozhodně nic jednoduchého. Ještě před půl rokem, kdyby mi někdo řekl, že budu chtít už v létě druhé dítě, tak bych mu řekla, že se úplně zbláznil. Druhé dítě? Ani náhodou. Tohle peklo dobrovolně znova absolvovat nebudu...
Ještě v červenci u nás byli na návštěvě kamarádi s dvouletým kloučkem a tříměsíční holčičkou. Jak jsme si povídali, ujistili jsme se, že druhé dítě je fakt náročné a že to rozhodně nemám v úmyslu. Jsme s manželem smíření s tím, že Nela bude jedináček. Tak co se to se mnou vlastně stalo?

Rozhodnutí padlo v podstatě ze dne na den. Najednou jsem si uvědomila, že nechci, aby Nela byla jedináček. Že chci, aby měla parťáka, nebo parťačku do života, s kým si hrát, s kým si pomáhat, držet se nad vodou. Jelikož je moje rodina daleko a manželův bratr též, nebude mít možnost vyrůstat s bratranci a sestřenicemi, jako jsem měla já. Takže jaké je řešení? Druhé dítě!

A samozřejmě taková už jsem já, když se pro něco rozhodnu, "včera bylo pozdě". Takže jsem okamžitě vysadila antikoncepci a bylo rozhodnuto. Že táta nechce? Nějak ho zpracuji... JÁ chci prostě druhé dítě, ať se děje co se děje!

A tak jsem si došla k doktorce, nechala si vyměnit antidepresiva, aby nevadila v těhotenství, ani při kojení - stále však věřím, že se mi je podaří do porodu vysadit. Pomalu, ale jistě... ne, to kecám. Prostě jsem manžela přimáčkla ke zdi a vlastně mu nezbývalo nic jiného, než souhlasit. Stejně spí jen se psy nahoře v ložnici, s malou jsem pořád sama... Tak co? Pro něj se zase tak moc nezmění. Co se to tedy stalo? Biologické hodiny? Hormony? Sama nevím... Ale vím jedno!

Já razím heslo: Co tě nezabije, to tě posílí! :D

Takže se těšte na další příspěvky. :)

Vaše Sabi!

4 komentáře:

  1. Sabi, mámeto docela nastejno...teda až na to, že mě to trvalo a otrochu dýl mini chlapíkovi budou v březnu tři a já ti teď nějak mám pocit, že bych chtěla ještě jedno, Amíkovi se do toho zatím moc nechce, ale asi zase nebude mít na vybranou :-D Držím palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky! Tak ja budu zase drzet palce tobe.;)

      Vymazat
  2. Sabi, taky jsem nechtěla, aby Jiřik byl jedináček, protože sama jsem jedináček a mrzí mě, že nemám sourozence. Bohužel, mamka už nemohla mít další děti ze zdravotních důvodů, tak je to tak, jak je. Natálka se teda narodila, když byly Jirkovi skoro tři a z počátku to byl tedy mazec. Natálka pořád brečela, Jiřik žárlil, já měla 47kg a taky pořád bulela :))) Ale nelituji :) Dokonce jsem ještě asi tak před 6 lety přemýšlela o třetím, ale to nakonec padlo. Tak držím palce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sarko, dekuji. Bude to narocne. Ono neni tak tezke naucit nejaky rezim deti, jako hlavne manzela.

      Vymazat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)