čtvrtek 21. července 2016

Měsíc devátý a desátý - je třeba doplnit resty


Je to až neuvěřitelné, jak ten čas letí. Mám pocit, že až teď, co jsi na světě, vnímám, jak stárnu i já, nejen všichni kolem mě. Před rokem touto dobou jsem se valila s obrovským břichem a bála se, aby ses nenarodila předčasně a teď tě je všude plno. Dokonce tak plno, že jsem vynechala pravidelné psaní tvého deníku a ani po 9. ani po 10. měsíci jsem nepřidala příspěvek. Prostě nebyl čas a klid a přiznávám, ani moc nálada... Abych tě o to neochudila, pokusím se zavzpomínat na ty uplynulé dva měsíce a sepsat všechny tvé kousky a důležité události.



Asi tím nejdůležitějším, od čeho se odvíjely ostatní změny ve tvém životě, bylo tvé první postavení se na nožičky. Podařilo se ti to v ohrádce, zrovna když u nás byla na návštěvě teta Pája. Nejprve jsi stála spíše v předklonu a dalo to opravdu velkou práci. Jenže jakmile se ti to podařilo jednou, už nešlo přestat. Od té doby jsi nedělala skoro nic jiného, než se zkoušela stavět. Když druhý den přišla na návštěvu teta Verča, už jsi to vesele předváděla i na gauči. Ostatně s tím se ti otevřely nové obzory. Těch míst a věcí, na které jsi najednou dosáhla... A pro mě nastalo období uklízení a schovávání.

Už chápu, proč ti, co mají malé děti, mají zcela prázdný konferenční stůl - vysypaná kytka, rozlité kafe... tak už ho také máme prázdný. Od televizního stolku zmizely všechny ozdoby a dekorace a ovladače se přesunuly tam, kde na ně nedosáhneš. Po tom, co jsme se jednou celý den dívaly na jakousi tabulku, která nezmizela ani po vypnutí....

Velkou změnu představovalo spaní. Jelikož nešla postýlka již více snížit, úplně jsem ji zrušila. Bála jsem se, že se postavíš, přehneš a vypadneš. Takže jsme rozestlali ve tvém pokojíčku válendu s přistýlkou, dokoupili zarážku, abys nepadala a spíme spolu dole. I když se občas vyskytne náročná noc, rozhodně musím uznat, že teď spíš o dost lépe, než v ložnici. Je tam také méně světla, více ticha a klidu... A i mně se tam lépe spí. To se musí nechat.

Co se týká jídla, tam spolu pořád bojujeme. Ne snad, že bys nechtěla jíst. To rozhodně ne. Dokazuje to i tvá váha - na desetiměsíční prohlídce jsi vážila rovných 12 kg a měřila 79cm. Ale když se ti do toho jídla moc nechce, nebo ti nechutná, plácáš mi do lžičky rukama, já neustále vytírám, převlékám sebe, tebe... víš, že mě tím zlobíš, ale mám pocit, že z toho máš až škodolibou radost...

Teta Verča přivezla pytlíček s přesnídávkou od Sunárku. Je to takový ten pytlíček, co si máš sama držet a cucat. Zaradovala jsem se, jak to vyzkoušíme a ty se najíš a budeš čistá. Haha... dopadlo to tak, žes rychleji mačkala, než cucala a tak byla borůvková přesnídávka úplně všude. Ale já se nevzdám! Včera jsem viděla holčičku mnohem mladší, jak si krásně cucala, papala a byla čisťoučká, tak se to také naučíš. I kdybych měla prát denně povlak z houpátka, mýt židličku a třeba i vymalovat. :)

Absolvovali jsme spolu několik výletů. Nějak si nevybavuji, jestli už jsem tady psala o tvé první návštěvě v zoo Ohrada na Hluboké. Tehdy to byl zážitek spíš pro mě a pro taťku, tys to ještě moc nevnímala. Za to na začátku července jsme byly v zoo v Plzni a to už bylo lepší. Už jsi i trochu pozorovala zvířátka. Do konce prázdnin bychom rádi jeli ještě do Větrov a také na nějaký zámek, nejlépe na Červenou Lhotu, tak jsem zvědavá, jak to spolu zvládneme. :)

Asi nemá cenu psát, co všechno máš nového, ať už na hraní, nebo na oblečení, protože většinu z toho máš na fotkách, nebo na videu, kterým teď vlastně tak trochu tvůj deník doplňuji. Pokusím se do budoucna zase zaznamenávat více. Zjistila jsem totiž, že zatímco si s tebou babička hraje a já čekám na autobus, mám klid i čas na takovéhle psaní - takže hurá. :)

A tím se vlastně dostávám k té největší a nejdůležitější změně! Babička! Babička z Kaplice se totiž prosadila jako skvělá hlídací babička. Když jsi měla jednou hodně složité období a vůbec jsi nespala a já jsem už skoro padala na ústa, babička navrhla, ať tě na celý den přivezeme, ať se mohu dospat a odpočinout si. Sice jsme měli obavu, jak to zvládne, protože se ještě musí starat o dědečka, ale odvezli jsme tě. A bylo to super! Tobě se u babičky moc líbilo a teď už tam jezdíš pravidelně. Vždycky tě ráno přivezu autobusem, pak jedu domů, uklízím, pracuji, výjimečně odpočívám a taťka pro tebe večer zase přijede. A ty u babičky? Jsi maximálně spokojená. Učíš se mnohem rychleji a snadněji nové věci, než se mnou doma - babička prostě nezapře, že vychovala dvě děti a na rozdíl ode mě, ví, jak na tebe. :) Chodí si tam za tebou hrát Barunka, pětiletá kamarádka, co s tebou má ohromnou trpělivost a učí tě novým věcem a krásně o tebe pečuje. A odpoledne chodíte ven, kde je plno dalších tetiček, co se ti věnují, hrají si s tebou vozí tě a blbnou. A tebe to moc baví, protože máš opravdu ráda pozornost a hodně lidí kolem sebe. Hlavně že mluví a věnují se ti. To se mnou doma je nuda, to uznávám. :)

Na závěr bych asi měla ještě zmínit, jak pěkně žvatláš a co už všechno umíš, ať to máme zdokumentované. Nejlépe ti jde odmlouvání! :)) NENENENE.... to křičíš skoro pořád a velmi ráda. Jinak krásně říkáš - Mama, mamamama když něco potřebuješ a něco tě trápí. Také umíš táta, tete (teta), baba, dede i dědede (dědeček) a když máš hlad, hlásíš že chceš papa (papat). Už ti jdou samozřejmě i jiné zvuky, ale ty si spíš zkoušíš, než abys vyslovila hotové slovo. Ono to ale nebude trvat a brzy ti to půjde pěkně. Tak jako běhání. Už teď trénuješ chůzi za ruce a kolem nábytku mastíš pěkně rychle.

Jestli jsem byla urvaná ze tvých aktivit, jsem zvědavá, co mě ještě čeká. :) Ale těším se na to, ne, že ne. I když přiznávám, že nejvíce se asi těším na to, až budeš vnímat knížky a budeme si číst pohádky. :)

2 komentáře:

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)