Provětrala jsem pavučiny na kole...

Po fakt dlouhé době, možná po sedmi letech, jsem provětrala kolo. A fakt na něm byly pavučiny. 🙈 Potřebovalo by umýt, a nejspíš i servis. Pokud by tedy nebylo lepší odvézt ho rovnou do šrotu. Na některých místech je jaksi rezavé... No, Jiřík chvátal. Už chtěl jet. A tak jsem nafoukla kola a jela i s pavučinami. Vlály za mnou jako závoj. 🤣

Byla to tak trochu jízda smrti! Kola jsem musela po chvíli dofouknout znovu a seřídit sedačku. Ta mi dvakrát sjela až dolů, než jsem ji nastavila a utáhla správně. Jestli byli v pavučinách pavouci, netuším. Žádný na mě nevlezl (neštěstí). Asi včas odlétli do přírody. 

Přední část kola prazvláštně pružila. Když jsem nasedla, nebo něco přejela, houpal se předek nahoru a dolů. To si z dřívějších jízd nějak nepamatuji. Má se to houpat? 

Samostatnou kapitolou byly přehazovačky. Ty potvory si dělaly co chtěly. Podezírám je, že mi zkoušely dělat naschvály. Na rovině jsem šlapala až moc (a víc to stáhnout nešlo), do kopce jsem to občas prostě nevyšlápla. Ale jo, přiznávám, to nebylo jen přehazovačkou. Za to může moje nulová fyzička. 

Nakonec jsme s Jiříkem dojeli jen do Žďáru. Původní plán byl s oběma dětmi až na Pořešín (hrad). Jenže Nelča měla své plány. Tak jsem si řekla, že k lavičce před Pořešínem (vsí) by to mohlo být akorát. Brzy jsem usoudila, že polovina cesty by mohla stačit. Nakonec jsme se otočili už ve čtvrtině. Na svou obhajobu musím napsat, že to navrhl Jiřík. Já byla odhodlaná bojovat dál. Podezírám ho, že neměl odvahu s mým dopravním prostředkem riskovat delší cestu. Vymluvil se tedy na mraky a riziko blížící se bouřky (žádná nakonec nebyla). 

U Žďáru jsem nakonec cvakla pár fotek a jeli jsme zpátky. Škoda, mohlo jich být po cestě víc. Ale já se nevzdám. Trochu se kolu pověnuji, opráším ho a umyju, a zjistím, proč se tak houpe. A pak to zkusíme znovu a lépe. 

A ano, přiznávám. Když jsem z kola před barákem slezla, trochu se mi třásly nohy. Ale to byla určitě vděčnost, že ten houpavý předek nepraskl a nepřeletěla jsem řidítka. 😇

Řekněme, že to bylo takové vykročení z komfortní zóny. 😊

A co vy? Jezdíte na kole? A máte klasiku, nebo elektro? Začínám nad ním totiž uvažovat...