Recenze: Ivana Ondriová - Prázdné duše

Ivana Ondriová je oblíbená slovenská spisovatelka a mě uchvátila již knihou Poslední útočiště, kterou vydalo nakladatelství Fortuna libri. Nyní vyšla její další kniha - Prázdné duše a mně nesměla v knihovně chybět. 

O čem je kniha Prázdné duše 

Lucie a Anna jsou sestry, které sdílí opravdu strastiplné dětství. Matka trpěla schizofrenií a jednoho dne zkrátka zmizela z jejich života. Postaral se o ně otec. Jenže... Nechal postavit dům, kam se přestěhoval s dcerami. Peníze na něj získal od podivného strýce Johnyho, který se nastěhoval k nim. To by ještě nebylo tak hrozné. Jenže strýc obě dívky od dětství zneužíval a otec raději utíkal z domu, aby neslyšel jejich pláč a nářek. Nyní už jsou obě dospělé. Lucie má skvělého manžela, který si přeje postavit jim dům. Jako místo zvolí pozemek, kde kdysi stával Luciin a Annin dům, v němž zažívaly peklo. A Lucii se všechny vzpomínky vrací. Brzy zjistí, že její a sestřino tajemství někdo zná. A ví mnohem víc, než se kdy odvážily přiznat. 

Psychologický thriller, jenž není pro slabé povahy

Pokud nemáte rádi knihy, kde se popisuje zneužívání a týrání dětí, pak tuto knihu raději vůbec nečtěte! Autorka si totiž vybrala opravdu silné a drsné téma, které popisuje do nejmenších detailů. Ne každý tohle zvládne číst a i já měla občas problém, abych knihu neodložila. To mi však nedovolilo napětí, které dokázala udržet až do poslední stránky. 

Autorka zvolila střídání kapitol - střídání času. V jedné kapitole sledujeme Lucii v současném životě, jak bojuje sama se sebou a s tím, že se má vrátit na místo, kde prožívala peklo a začít tam nový život v novém domě. V další kapitole se vracíme do jejího dětství a prožíváme s ní téměř den za dnem vše, co spolu se sestrou Annou zažily a čím si prošly. Takto se střídají kapitoly až téměř do konce. 

Napětí autorka udržuje především tím, že všechny hrůzy odkrývá velmi pozvolna. Přesto se v knize stále něco děje a my tušíme, že přijde ještě něco mnohem horšího. I když se některá tajemství dají odhadnout dopředu a nebyla pro mě velkým překvapením, kniha mě bavila. Líbilo se mi i to, jak se postupně mění jednotlivé postavy, až nakonec nevíme, kdo je vlastně normální a zda vůbec mohl v takovém prostředí někdo normálním zůstat. 

Co mě zklamalo, byl konec. Autorka ho sice vysvětlila, ale podle mě se dá chápat dvěma způsoby. A to se mi moc nelíbilo. Částečně je to konec otevřený. Pokud bude pokračování, pak je to v pořádku. V opačném případě... Zkrátka konce tohoto typu nemám ráda. 

Prázdné duše je velmi silný román, který vám rozbouří emoce. Přesto se mi více líbila první zmíněná kniha, kterou jsem od autorky četla. 

Hodnocení: 76 %

Za knihu Prázdné duše moc děkuji nakladatelství Fortuna libri, které mi ji poslalo k recenzi.