Jelikož zatím není počasí na velké výlety, a muzea a památky poblíž už máme skoro všechny projeté, začala jsem hledat jiný tip zábavy. Hopsárium je sice jednou za čas fajn, ale je drahé a hlavně toho dětem moc nemá. A tak jsem to zkusila a vzala je do divadla.
Balet Popelka
Nejprve jsem vyrazila jen s Nelčou. Přece jen ona má k tomu divadlu blíž, než sportovec Jiřík. Balet měl derniéru v Jihočeském divadle, na velké scéně v Metropolu. Divadlo je totiž v havarijním stavu a tak tuto sezónu končí všechny velké produkce.
Balet Popelka měl jen pár protagonistů. Tuším, že maximálně dvanáct. Vedle Popelky, prince a otce, který brzy zemře, jsou tam sestry, macecha a párek holubiček. A několik tanečníků na takové to křoví.
Hudba však byla fascinující, i když z původní, asi tříhodinové byla zkrácena na 90 minut. Přesto Nelu balet zaujal a sledovala až do konce. A pak okamžitě zjišťovala, co hrají příště. To mě hodně potěšilo a odvážila jsem se vybírat více divadelních představení.
Hudba: Sergej Prokofjev
Opera Pinocchio
O pár týdnů později jsem vyrazila na operu Pinocchio, tentokrát už i se synem. Jako malý měl divadelní představení moc rád. Ovšem něco jiného je půlhodinová pohádka s loutkami a něco jiného skoro dvouhodinová opera.
Pinocchio však předčil veškerá očekávání. Byl jednoduše úžasný. Napsaný byl přímo pro jihočeskou operní scénu. Inspiraci byla nejen pohádka, ale i život skutečného údajného Pinocchia, který prý skutečně žil. Opera jej ukazuje jako skutečného otce, který nechce žít jen s otcem mezi loutkami. Nechá se zlákat světem Hračkařiny a uteče spolu s dalšími chlapci. Jen pohádka se nekoná. Jde o válku a Pinocchio přijde o nos a končetiny. Pak podlehne zákeřnému doktorovi, který mu slíbí nové tělo. Přidala mu dřevěnou ruku, nohu i nos. A pak? Pinocchio se vrací k otci, který mezitím oslepl. Chlapce nepozná. Myslí si, že je to krutý žert, protože je loutkář. A tak Pinocchio opět odchází. Do divadla, kde se stává živou loutkou.
Opera byla sice hodně smutná, ale konec dopadl dobře. Pro děti byla napsána velmi citlivě. Kdyby děti nerozuměly zpěvu, který byl v češtině, běžely na postranních obrazovkách titulky. Pěvcům však bylo rozumět skvěle. A navíc postavy byly úplně nádherně pohádkově ztělesněny.
Oběma se divadlo moc líbilo, i když Jiřík se opernímu zpěvu, který nikdy neslyšel, dost podivoval. Už se ale ptal, na co půjdeme příště. Takže mám asi už rovnou dva parťáky na návštěvy divadla. :)
Hudba: Tomáš Hanzlík, Vít Zouhar
Libreto: David Košťák
Komentáře
Okomentovat
Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)