Recenze: Gigi Griffin - Lvice z Bretaně

Jeanne de Clisson je skutečná historická postava. Nečekejte žádnou ufňukanou květinku. Tohle byla žena, která stínala hlavy svých nepřátel. Sama. Vlastní rukou. A román Lvice z Bretaně, který popisuje její život a boj s nepřáteli, s vámi občas pořádně zacloumá. 

O čem je kniha Lvice z Bretaně 

Jeanne de Clisson žije se svými dětmi na středověkém hradě. Její manžel zatím bojuje za krále Filipa IV. a vévodu Karla. Jenže pak spolu s dalšími padne do anglického zajetí. Poté, co se je podaří osvobodit, naplánuje král turnaj, v němž má hrdiny ocenit. Místo pocty a díků všechny muže popraví. Oliverovi hlavu navíc vystaví na hradbách. V bezpečí není ani Jeanne a její děti. 

Místo, aby s nimi uprchla do bezpečí, rozhodne se pro pomstu. Děti schová do kláštera a sama si obstará rychlou janovskou loď, s níž brázdí moře a přepadá Filipovy a vévodovy lodě. Brzy však zjišťuje, že tohle jí nestačí. Potřebuje, aby ti dva trpěli, jako ona, její děti a Olivier. Jenže pak je klášter, kde jsou její děti schované, nečekaně vypálen.

Nebezpečná lvice nebo krkavčí matka?

Když jsem knihu pořizovala, očekávala jsem historický román s romantickými prvky. Ani ve snu mě nenapadlo, že se jedná o příběh podle skutečnosti. O to víc mě překvapilo, jak moc drsný děj byl. A to od samého začátku. 

Mám ráda příběhy o silných ženách, které se nedají zastrašit ani porazit. V mládí bych možná stála plně na straně Jeanne a chápala ji. Jenže jako matka jsem měla mnohokrát spíše chuť proplesknout ji, aby se vzpamatovala. Žádná pomsta není důležitější, než život a bezpečí vlastních dětí. A ona, místo aby chránila to poslední, co jí po manželovi zbylo, je opustila. Nejprve je strčila do kláštera a dlouhé měsíce je neviděla. K cizím lidem, do cizího prostředí. Pak je vozila na své lodi, kde mohly zemřít při bitvě i bouři. Nakonec o jedno dítě vlastní hloupostí přišla. A přesto nepřestala. 

Jeanne byla ta drsná strana, která si šla bez rozmyslu za svým cílem. Tohle rozhodně nebyla kniha o mateřské lásce, ale o pýše, pomstě a touze vrátit úder. Naštěstí byla i o přátelství. Jeanne měla po celou dobu po boku Černého rytíře, přítele svého manžela, i černou dívku vydávající se za panoše, která pro ni vymýšlela lsti a triky, jak přemoci nepřátele. Ti dva zmírňovali její neuvážené činy a vnášeli do příběhu rozum a lásku. Lásku k bližnímu, k příteli, ke člověku. 

Lvice z Bretaně byla pořádná jízda. Chvílemi jsem měla emoce jako na houpačce. Jeanne mě neskutečně štvala, a zároveň jsem měla občas i chuť ji podpořit. Záleželo na tom, v jaké situaci zrovna byla. V každém případě u této knihy se rozhodně nebudete nudit. Věřte, že tuhle lvici, co má po boku Černého rytíře, černou kočku, vlastní rukou popravuje nepřátele a jejich krev otírá do plachet své lodi, budete milovat i nenávidět.

Hodnocení: 85 %

Za knihu Lvice z Bretaně moc děkuji nakladatelství Alpress, které mi ji zaslalo k recenzi.