Vážně! 30 let, možná o pár méně. Na bruslích jsem stála naposledy někdy ve dvanácti. Tu krátkou rozjížďku, když byly Nelče asi tři roky a snažila jsem se ji udržet na ledě, tu fakt nepočítám. To snad nebylo ani pět minut, než jsem to vzdala.
Letos musím Kaplici fakt pochválit. Ledová plocha v parku a stánky s punčem jsou úžasný nápad. Ještě před Vánocemi bruslila jen Nelča. V mých bruslích. Od Ježíška dostali s Jiříkem každý své a tak jsem konečně mohla na bruslích stanout i já. Šlo to ztuha, ale šlo. Jen moje nohy dost bojovaly. Chce to trénink. Ale baví mě to moc a docela přemýšlím, že si pořídím na jaře i in-lajny. Moje předsevzetí do tohoto roku totiž bylo - návrat k sobě sama.
Více se věnovat dětem a sobě, třebaže to nebude jednoduché, protože bez změny zaměstnání to nepůjde. Ale žít tak, jako posledních osm měsíců opravdu nechci. Je čas na změny a velké kroky. Čas na vystoupení z komfortní zóny. Tak snad to půjde, i když zpočátku asi stejně ztuha, jako ty brusle. 🙏
A jak jste trávili poslední den vánočních prázdnin vy?
Vaše Sabina :)
Obdiv....já jsem ve věku kdy mám strach - spadnu a zlomím si krček kyčle nebo si narazím kostrč nedej bože Colesovu zlomeninu....Přitom jsem nikdy nic zlomeného neměla :-) Jenže ta zdravotní sestra ve mně, která viděla následky mi nedovolí podobné rozšafnosti dělat :-)
OdpovědětVymazat