Jaký byl náš listopad

 

Jak už jsem psala v předchozím článku, kde jsem shrnovala vše, co se událo v našem měsíci říjnu, listopad byl opravdu velice hektický. Možná už vám to přijde komické, protože to píšu skoro pořád. Faktem však je, že se toho nashromáždilo opravdu hodně, v práci nám vypadly dvě kolegyně, do toho stále učím ve výtvarce, a také úkolů ve škole u mých dětí neustále přibývá. To všechno dohromady způsobuje, že jsem zahlcená povinnostmi, a odpočinek nebo jakýkoliv osobní život jde bohužel stranou. 

Hned na začátku musím vysvětlit, že práce v kasínu na recepci mě opravdu baví. Ano jsou dny nebo hodiny, kdy je tam prostě nuda a člověk už neví, co by dělal. Celkově však mám ráda náš kolektiv, práci s hosty, i celkovou náplň mé pracovní pozice. Je však potřeba si uvědomit, že dělám 12 hodinové směny, kdy často střídám denní a noční. Když si k tomu připočteme, že doma není dostatek času na odpočinek, protože se musím věnovat dětem, jejich kroužkům a škole, a samozřejmě také domácnosti, snadno se stane že to všechno vygraduje, a moje tělo prostě řekne dost. Přesně to se stalo i na konci listopadu tečka. 

K lékaři jsem šla s tím, že už mě půl roku bolí na pravé straně v podžebří. Podle mého správného odhadu, to byl kamínek ve žlučníku. Mohla jsem být tedy v klidu, že to není nic vážnějšího, a počítala jsem s tím, že jdu zase dál normálně do práce. Jenže moje tělo zřejmě opravdu už potřebovalo odpočinek, protože doktorka, která dělala kompletní vyšetření, zjistila vysoké CRP, tedy vysoký zánět v těle. A tak jsem vyfasovala neschopenku, mou úplně první úplně v životě, když nepočítám těhotenství, a antibiotika. 

Fakt je, že jsem aspoň měla možnost si opravdu odpočinout. Na druhou stranu cítím vinu, že jsem nechala kolegyně v práci naprosto nevhodném období, kdy jedna kolegyně dala výpověď a druhá rovněž marodila. Nedá se však nic dělat, zdraví je na prvním místě a asi je to to jediné, co jsem schopná respektovat, když jde o práci. Ano, přiznávám, jsem workoholik, a moje práce mi zkrátka chybí. Ostatně dokazuje to fakt, že tak uklizeno, jako teď za poslední týden, jsem se doma neměla od chvíle, co jsme se sem nastěhovali. 

V listopadu se tedy neděli žádné zajímavé akce, ani jsme nedělali žádné extra činnosti. Zkrátka to bylo z práce do práce a s dětmi do školy na kroužek a zpátky. Mám tady pro vás několik fotek, které trošku přiblíží můj listopad. Možná pro vás budou zajímavější, než fotografie z různých akcí. 

Na výtvarce jsem s dětmi konečně začala dělat hlínou. Naše první práce byly okénka do světa.

A teď tak trochu žrací okénko... 

U nás v kasinu vaří poměrně dobře, myslím tedy pro zaměstnance. Jak vaří pro zákazníky jsem zatím nezkoušela a zřejmě nikdy nezkusím, ani mě to neláká. 

I přes poměrně nabitý měsíc, se mi dařilo po večerech číst. Tady je pár ukázek toho, jaké knihy se mi dostaly v listopadu do rukou.

Jeden den jsem měla cestu do Českých Budějovic a měla jsem čas navíc. Zastavila jsem se tedy v kavárně Na zábradlí, kde jsem si dopřála kávu a dortík. 

Jelikož jsem měla v listopadu do konce čtyři dni volna, myslím tím čtyři dny mezi směnami, ne to volno, když jsem marodila, pustila jsem se samozřejmě i do umývání oken a celkového gruntování. 

Úžasným zážitkem bylo focení ve vikingském stylu. Fotila nás krásná mladá slečna z Kájova, kterou můžete na Facebooku najít jako Ateliér v přírodě. Více fotek přidám až budu mít u sebe všechny upravené.

Ještě jedno žrací okénko. Jeden večer jsem měla hroznou chuť na smaženky... 

Na rozdíl ode mě Jiřík vyrazil na hodně zajímavou akci do Prahy s tatínkem. Vzal ho na zápas Slavie. 

A žrací okénko naposledy... V říjnu jsme byli s dětmi a s babičkou ve francouzské kavárně v Plzni. Já si tam dala vynikající quich s tuňákem a špenátem. A protože to chutnalo i Nelince, rozhodli jsme se ho vyzkoušet společně doma. Chuťově byl dobrý, ale určitě by to chtělo příště více špenátu. 

Poslední listopadový víkend se u nás v sobotu rozsvěcel na náměstí stromeček. I když jsme byli všichni ve stavu nemocném, využila jsem svých vycházek, a zašli jsme se podívat alespoň na rozsvícení. Bohužel Kaplici opět nevyšel harmonogram, a tak jsme samotné rozsvícení stromu neviděli. Museli jsme se vrátit domů do šesti. 

S Nelinkou jsme se pustily také do tvorby adventního svícnu a ona sama udělala i jeden svícen pro babičku. Obojí a ještě něco navíc vám ukážu samostatném článku. 

A jak jste strávili listopad vy? 

Vaše Sabina :)