Jaký byl náš říjen

Zase je skoro konec listopadu a já jdu teprve psát, jaký byl náš říjen. Není divu, protože v listopadu toho bylo zase nějak moc. Moc práce, moc povinností, moc stresu na všech frontách. Ale o tom třeba příště, až budu popisovat listopad. Teď se ještě vrátím do října, kdy jsem ještě slavila se zpožděním své narozeniny. Šaty nahoře jsem dostala od přítele. Okouzlily mě na první pohled a mám je hlavně na knižní akce a besedy s dětmi i dospělými.

Konečně jsem splnila slib a vzala děti do Hopsária v Českých Budějovicích. Já si odpočinula u kávy a dortíků, děti se dosyta vyřádily.

Kamarádka Jaruška pro nás nachystala krásnou akci, kdy jsme se učily, jak se starat o pleť a jak se správně líčit.

Pak jsme s Jaruškou a přítelem šli moje narozky zapít.

V říjnu se rozjel kroužek výtvarné přípravky. Mám nové dětičky a v kombinaci s mým zaměstnáním už skoro padám "na hubu". Uvidíme, jak dlouho to zvládnu ještě takhle táhnout. Byla bych ráda, kdyby paní ředitelka našla někoho jiného. Být mě to učení bude chybět.

Trochu dobrot... První letošní dýňová polévka a hamburger ze skvělé restaurace B-burger v Kaplici.

Měla jsem dvě besedy s dětmi ve škole a ve školce, kde jsem prvně oblékla nové šaty. Dlouho zase asi besedovat nebudu, protože moje práce mě už tak vyčerpává, že na besedy není ani čas, ani síla.

V Nýřanech jsme vyrazili na pivečko se ségrou a jejím chlapem.

A další den jsme pak s babi a dětmi jeli do Plzně na výlet, kde jsme prošmejdili radnici, kostel i muzeum.

A pak jsme zašli odpočinout do výborné francouzské kavárny na rohu náměstí.

Z nakladatelství Grada nám přišly nové knížky, a už mi zbývá přečíst jen jedna a všechny jsou skvělé!

Poslední říjen jsme měli v práci Halloweenskou párty. Já dělala od tří do tří do noci. Nejprve jsem šla bez paruky a na večer jsem pak přidala paruku a klobouk.