Recenze: Aleš Palán - Ten farář je nějakej divnej o farářkách nemluvě

 

Aleš Palán je autor, který přináší knihy s rozhovory s velmi zajímavými osobnostmi. Zapomeňte na slavné tváře a médii propíraná témata. Tento autor se zaměřuje na osobnosti, které běžně nepotkáte ani na červeném koberci, ani je neuvidíte v televizi či koncertním pódiu. Vedle samotářů a podivínů se tentokrát zaměřil na faráře a farářky. Kniha Ten farář je nějakej divnej o farářkách nemluvě mě zaujala už samotným názvem. Rozhodla jsem se proto vyzkoušet konečně jedno z děl tohoto autora a přečíst si několik zajímavých rozhovorů s lidmi, kteří odevzdali své srdce Bohu a svůj život ovečkám ve své církvi. 

O čem je kniha Ten farář je nějakej divnej o farářkách nemluvě 

Přemýšleli jste někdy, co přináší farářování, jaké má takový farář nebo farářka povinnosti, a jaký má vlastně život? Je to člověk jako mi ostatní nebo je nějaký jiný, možná divný, možná zvláštní? Odpověď na tyto otázky může přinést kniha, kterou jsem držela v ruce, a kterou vydalo nakladatelství Portál. Napsal ji Aleš Palán a přináší v ní rozhovory se sedmi osobnostmi české a moravské farnosti, kteří sdělují věci spojené s vírou, jejich řemeslem, ale i životem soukromým nebo svými koníčky. V této knize se setkáte s osobnostmi jako je Filip Boháč, Alexandra Jacobea, Pavel Jäger, Pavel Semela, Sandra Silná, Petr Wagner nebo Jan Wirth. Každý rozhovor je vedený velmi svébytným stylem a pomůže tak odhalit každého z farářů a do opravdu intimních detailů. 

Jak se mi kniha Ten farář je nějakej divnej líbila? 

Aleše Palána a jeho dílo sleduji už několik let na Facebooku. Líbí se mi jeho příspěvky, ale i posty, které se týkají jeho knih, popřípadě osobností, jež se v jeho knihách vyskytují. Nečekejte žádnou autobiografii nebo biografii, a nečekejte ani žádné romány. Tento autor tvoří knihy jednoduše tak, že si s vybranými osobnostmi povídá. Každá jeho kniha je vlastně rozhovor o životě nebo práci vybraných lidí. V této knize se zaměřil na faráře a farářky, což bylo téma, které mě opravdu zaujalo. Ne, že bych byla věřící, nebo chodila do kostela. Kostely a jiné příbytky víry navštěvuji spíše jako turista nebo jako obdivovatel umění. Vždy mě však zajímalo, co vůbec profese faráře obnáší a zahrnuje. Co takový farář ve skutečnosti dělá? Jaké to je žít každou chvíli na jiném místě a potkávat se s novými lidmi? A je jeho životem jenom víra a péče o lidi ve farnosti, nebo může mít takový farář i vlastní život s koníčky a zájmy? Jelikož tato knížka nabídla odpovědi na mé otázky, bylo na snadě, že si ji ráda přečtu. A nakladatelství Portál mi ji navíc poskytlo k recenzi.

Přiznávám, že jsem knihu četla déle, než jsem očekávala. Nemohlo za to však nic jiného, než nedostatek času a únava. Začala jsem totiž knihu číst období, kdy jsem nastoupila na plný úvazek do nové práce po 10 letech působení jako OSVČ. Najednou jsem si svůj čas volný a pracovní nemohla rozdělit sama, ale musela jsem se přizpůsobit zaměstnavateli. Do toho samozřejmě péče o děti a dotahování projektů, které mi zůstaly z období podnikání. To všechno způsobilo, že jsem knihu četla opravdu po chviličkách, když mi vyšel volný večer a nebyla jsem zrovna v práci na noční. Jsem však ráda, že jsem zrovna v tomhle období četla knihu rozhovorů, kterou jsem mohla kdykoliv odložit, a zase se k ní kdykoliv vrátit, aniž bych ztratila návaznost. Číst v takovém období román, skončilo by to nejspíš špatně. Knihu bych nedočetla, a román by zbytečně zůstal ladem, i když by jsi to nejspíš vůbec nezasloužil. 

Jak už jste asi pochopili, kniha Ten farář je nějakej divnej, mi vlastně pomohla překonat poměrně dost náročné období. Já si vždy čtením odpočinu, zklidním myšlenky před spaním, a relaxuji u něj, a přesně tohle mi kniha poskytla. Zároveň jsem ale získala mnohem více. Dostala jsem otázky na své odpovědi, a mohla si užít rozhovory s velice inteligentními a intelektuálními lidmi, které jsou opravdu na úrovni. Dozvěděla jsem se plno zajímavých věcí, poznala nové osobnosti, ke kterým bych se jinak vůbec nedostala, a dostala plno námětů, nad kterými budu ještě dlouho přemýšlet.

Tato kniha se díky rozhovorům čte velice lehce, a to i přesto, že se jedná o poměrně náročné téma. Některé části, zejména ty které se týkaly víry a celkově farářské práce, byly na pochopení trochu náročnější. Existovaly ale i části, které se týkaly soukromí farářů a farářek, jejich zájmů, nebo propojení profese se soukromým životem. Ty se mi četly mnohem snáze a nemusela jsem se u nich tolik soustředit. 

Pokud bych měla vybrat osobnost, která mě zaujala nejvíce, rozhodně musím jmenovat Alexandru Jacobeu. Líbilo se mi především její vyprávění o tom, jak pracuje s vodícími psy a připravuje je na jejich budoucí „zaměstnání“, tedy vodění slepých lidí nebo asistenci u lidí s určitou nemocí. Blízká mi byla nejspíš i tím, že miluje psy, a toto téma tedy máme společné. 

Kniha Ten farář je nějakej divnej o farářkách nemluvě, mě rozhodně zaujala, a jsem moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Setkala jsem se tak vlastně poprvé s prací Aleše Palána, a rozhodně to nebude naposledy. Moc ráda sáhnu po nějaké další knize, která mi díky jeho rozhovorům přiblíží další zajímavé osobnosti. 

Za knihu Ten farář je nějakej divnej o farářkách nemluvě moc děkuji nakladatelství Portál, které mi ji poslalo k recenzi.