Recenze: Ivana Ondriová – Poslední útočiště

 

Když se odstěhujete na samotu, kde žije jen žena se svou malou dcerkou, očekáváte pohodu a poklidnou regeneraci. Jenže pak zjistíte, že paní domácí je nejspíš zrůda. Nebo je to její manžel, který se občas vrací z práce v lesích? To se dozvíte v novince Ivany Ondriové – Poslední útočiště.

O čem je kniha Poslední útočiště

Lena je psychicky na dně po rozvodu a tragickém porodu mrtvé holčičky. Odjíždí z Prešova na samotu, kde si našla podnájem v přístavbě. Už po příjezdu na statek zjišťuje, že tady něco nehraje. Podnájem s ní neomlouvala sama majitelka, ale její sestra. Majitelka se tváří, že je tu Lena vetřelec a chová se víc než podivně. Jediné, co Lenu potěší, je přítomnost maličké Amélie. Holčička se jí zalíbí na první pohled, přestože má Downův syndrom. Jenže se jí zdá poněkud zanedbaná. A brzy zjišťuje, že má na sobě modřiny a pro matku je spíše přítěží. Začne odhalovat strašlivé tajemství domu i jeho rodiny a nejraději by vzala nohy na ramena. Ví však, že tu Amélii nemůže nechat. Může tohle vůbec dopadnout dobře?

Jak se mi kniha líbila?

Poslední útočiště je psychologický thriller odehrávající se na Slovensku, daleko od civilizace. Díky tomu autorka vytvořila dokonalou atmosféru, která vás do čtení okamžitě vtáhne. Starý dům, malý přístavek, opuštěná žena, jež ilustruje knihy pro děti a jedna malá holčička, která tu vyrůstá jako dříví v lese. A hlavně velké tajemství, které ze stránek sálá ještě dřív, než ho začne autorka odhalovat. Paní Ondriová píše naprosto úžasně. Text se čte sám, ani si neuvědomíte, že dýcháte, a stránky letí jako zběsilé. Napětí je perfektně dávkováno a postupně graduje, takže od poloviny knihy ji nebudete schopni odložit.

Já jsem četla dlouho do noci, kousala si nehty nervozitou a v duchu se modlila, jako kdybych mohla osud hrdinů ovlivnit. Lena je mi sympatická a zaujala mě i její zvláštní schopnost – pohlédnout lidem do očí a odhalit, jaký osud je čeká. Fajn postava byl i veterinář Adam, i když jeho pletky s Lenou mi přišly trochu moc rychlé. Frederika, majitelka domu a matka Amélie, mě přímo vytáčela. Autorka však její chování popsala tak výborně, že je to jednoznačně nejlépe vykreslená postava v celé knize.

Co mi přišlo hodně přitažené za vlasy, byla netečnost úřadů a lékařů vůči Amélii. Myslím, že ve skutečnosti by byla Frederika pod mnohem větší kontrolou, obzvlášť, když má postiženou dceru. Pro dotvoření dokonale atmosféry, a hlavně šokující pointy, to však bylo potřeba, takže přivírám oko. :) Faktem je, že některé pointy mi byly předem jasné. Takže pro mě jejich odhalení nebylo tak šokující. Přesto mě kniha nadchla a určitě si od autorky přečtu další. Kdo máte rádi napínavé příběhy s až hororovým nádechem, mohu Posledníútočiště doporučit.

Hodnocení: 94 %

Za knihu Poslední útočiště moc děkuji nakladatelstvíFortuna Libri, na jejichž stránkách si ji můžete za výhodnou cenu pořídit i vy.