Nevím, zda to bylo tím Aprílem, nebo síly působily jinak, než je obvyklé, ale opět jsme se ztratili. A tentokrát rovnou dvakrát. 😂
Pro svou mírnou obranu píšu, že se mnou šla opět i kamarádka Alča se synem. A jelikož jsme obě stejná kopyta, ztrácíme se obě nastejno. :)
Když už jsme našli správnou trasu, dorazili jsme konečně na Zaječí vrch, kde je opravdu krásně a stojí určitě za návštěvu. Mimochodem, já v té skále opravdu vidím zajíčka, sedícího, ouška nahoře položená. Alča říkala, že mám asi moc bujnou fantazii, že ať na to kouká z jaké strany chce, zajíce prostě nevidí. 😂
Aby toho nebylo málo, když jsme šli zpět, sešli jsme špatnou stezkou úplně na opačnou stranu a chodili kolem vrchu tak dlouho, až jsme se ocitli zase nahoře u kamene. Teprve na podruhé jsme sešli dolů správně.
Ale třeba to bylo těmi energiemi. 😁 Ostatně, ani jeden jsme nic zvláštního necítili, ale fotky mají divné barvy. Když jsem fotila kamarádku, měla na svém mobilu obličej jako rajče, přitom normálně červená nebyla. A já mám zase úplně jinou barvu bundy, než normálně. Tak možná že se projevily energie takto.
Kam jinam se vypravit na Velikonoční pondělí, než na Zaječí vrch? :)
Výlet to tedy byl spíš pekelný, ale pokud vás zajímají místa se zvláštní energií, tak ho určitě navštivte.
Vaše Sabina:)
Sabi, hezký výlet. Ale musím přiznat, že na žádné fotce v kameni zajíce taky nevidím.
OdpovědětVymazat