Kdyby mi před cca patnácti lety někdo řekl, co budu dělat a co mě bude živit, vysmála bych se mu. Studovala jsem vysokou školu, obor Historie na Filozofické fakultě v Českých Budějovicích a byla jsem přesvědčená, že mě čeká skvělá budoucnost. Budu se živit tím, co vystuduji. Najít práci v oboru přece nemůže být tak těžké. Nebo ano?
Nalijme si čistého vína... Byla jsem mladá, nafrněná a neskutečně naivní. Pracovala jsem brigádně celé studium v Albertu a ta práce mě vždycky bavila. Jenže za ty prachy? Přece to nebudu dělat pořád? Studuji a budu jednou vážená magistra, co se živí jako kurátorka sbírek v muzeu, nebo - to by sice bylo mimo můj obor, ale tak trochu pořád podobné - jako knihovnice. Jenže už v posledním ročníku studia jsem pochopila, že to s tou práci v oboru nebude tak žhavé. Poněvadž diplom je sice fajn, ale jídlo si za něj nekoupím, poplatky s ním nezaplatím, nemluvě o tom, když bych chtěla třeba cestovat.
Ano, velmi rychle jsem pochopila, že práce v oboru moc není, především v jižních Čechách je hlavně pro "vyvolené" a navíc - ta výplata...
Ano, je to smutné, ale je to tak. Pokud bych nepokračovala ve studiu a nedělala si doktorát, a přitom neučila na vysoké škole, pak bych se opravdu moc neveselila. Platy v tomto oboru jsou výsměch, v knihovnách to není o moc lepší. A tak jsem začala hledat jinde.
Začala jsem jako operátorka na klientské lince jednoho velkého operátora, načež jsem po pár měsících využila šance dělat ve městě, kde jsem žila a přešla do banky. Tam jsem dělala několik let a práce mě svým způsobem bavila i slušně živila. Pak ale přišlo těhotenství, mateřská a rodičovská a já začala podnikat.
Především jsem psala, dělala copywriting, což už víte. Ten mě živí dodnes. K tomu jsem fotila, malovala, dělala různé výrobky z vosku, malovala na trička, hrnky atd. Jenže kromě psaní pro weby mě ostatní věci nemohly uživit. A tak se psaní stávala stále větší dominantou. Psát pro weby téměř 8 let v kuse a poslední 3 roky na "plný úvazek" je fajn, ale poslední měsíce už jsem cítila, že potřebuju změnu. Musím mezi lidi. Jenže co dělat, když jsem samoživitelka a musím mít pracovní dobu tak, abych děti ráno vypravila do školy a odpoledne je zase vyzvedla?
Bylo to složité a já hledala opravdu dlouho. Ráda bych učila, jenže ani s vysokou školou to není tak snadné. Nemám pedagogické vzdělání a to bych si musela dodělat. Navíc aprobace dějepis - výtvarka se dost blbě shání. Nedávno mi nabídla kamarádka, že shání lidí u ní v práci. Dělá v rakouském McDonald's, což je sice dřina, ale hodně slušně placená. Nejprve jsem to zamítla, protože - pracovní doba a dojíždění, to by nešlo. Jenže pak jsem zjistila, že v Rakousku mě slušně uživí i tři dny práce v týdnu, ke kterým můžu navíc občas psát. Navíc babička mi sama nabídla, že mi pomůže a bude děti hlídat a vypravovat do školy, když budu v práci. A tak jsem kývla.
Nikdy by mě nenapadlo, že já, magistra historie, se budu živit jako "uklízečka". Ono to sice v tom Mekáči nejde tak brát. Tam každý dělá všechno a i na pokladně nebo v kuchyni se uklízí. Já se ale na lobby starám o restauraci, sklízím a třídím tácy a odpad, utírám stoly a židle, zkrátka hlídám, aby byla restaurace jako že žurnálu. Jsem v jednom kole. 8 hodin na nohou. Doslova! Ale víte co? Baví mě to. Jsem mezi lidma, odcházím s čistou hlavou, netrápí mě žádné tabulky a neuzavřené půjčky jako v bance a ještě mám dost prostoru pro odpočinek i pro děti. Alespoň v rámci možností, v porovnání s tím, co nabízí zaměstnání v Čechách.
No a co opravdu všechno dělám a co se mi občas i častěji v práci přihodí? To vám napíšu zase příště. 😊
Vaše Sabina
Ahoj Sabčo, každá profese je nějak přínosná a užitečná a pokud ti to navíc pomůže finančně a ještě zbude čas na psaní, tak tím líp. Já miluju knížky, studuju teď češtinu, ale ani nedoufám, že bych se jí někdy mohla živit. Jsem lepší čtenář než autor, dělám hrubky a když vidím některé mé spolužáky mohu jen vzpomínat na léta, kdy jsem ve slohu vynikala. Mám střední ekonomiku střihlou cestovním ruchem, teď když se poštěstí budu mít titul z filologie v podstatě. Kombinace umí od všeho trochu a přece nic pro některé lidi. Pracuju jako od všeho trochu :-D v podstatě mě živí komunikace s lidma - začínala jsem jako telefonistka neboli jak já ráda říkám byla jsem placená za to, že mě lidi celý den posílají do prdele. Postupně se k tomu začaly nabalovat sociální sítě, likvidace faktur, coffeebreaky, kancelářské potřeby a jejich objednávání, papírování pro školení, obnovování akreditací a dneska dělám od všeho trochu. Práce je to blízko a víceméně flexibilní no a navíc mám super šéfa, ale určitě by se tam našly tmavé stránky. Například začátky nebyly jednoduché a občas když celý den volám pro mě to odmítnutí stále není jednoduché, ač ten člověk neodmítá mě, ale produkt který nabízím (software v rámci B2B)
OdpovědětVymazatSabčo, pokud je to finanční zajištění, abys mohla psát v rozsahu, který tě bude bavit, a samotná práce ti nevadí, tak to určitě není špatná volba. A čistá hlava je taky dobrý bonus. Já teď skončila s prací vedoucí oddělení (jinak je moje práce v podstatě pořád stejná) a jen to, že jsem přestala řešit termíny a výsledky práce jiných lidí, pro mne byla úleva. i když tedy čistou hlavu úplně nemám - problémy si pořád nějaké domů v hlavě nosím, ale není jich taková hromada)
OdpovědětVymazatJinak jsem si ale myslela, že školství má nedostatek učitelů (zvlášť těch mladších) a čekala bych, že tam se práce se najde.