Slíbila jsem, že konečně napíšu, jak to teď vlastně všechno mám a proč jsem nepřidala shrnutí za srpen, nebo alespoň celkově za prázdniny. A navíc už je říjen a já bych měla napsat, co všechno jsme dělali v září. Nakonec to bude trochu netradiční shrnutí. Napíšu vám, co jsme dělali koncem léta i v září najednou, a také se tak trochu vypíšu ze svých splínů. Tak jdeme na to.
Už dlouho bojuju se syndromem vyhoření a zároveň s jakousi chronickou únavou, která, jak jsem zjistila, plyne z dlouhodobého stresu a situací, které se nedaří vylepšit. V mém případě je to neustálý boj o každou korunu, i když si jako samoživitelka nemůžu na své příjmy stěžovat. Přesto to není na žádné velké vyskakování a já raději všechny ušetřené peníze vrazím do dětí a výletů, abychom si něco užili, dokud je to se mnou ještě baví. Vím, že nejspíš přijde doba, kdy mi řeknou, ať si na tu zříceninu jedu sama, páč tam není signál a nemůžou hrát s kamarády hru na mobilu, nebo zkrátka raději sami někam zmizí ven a já zůstanu doma a budu čekat, až se vrátí.
Druhým problémem je výchova dětí, ve které se doslova topím. Moje děti jsou hyperaktivní a navíc mají svoji hlavu. Já je miluji nade vše a snažím se být přísná, jenže také je mi jich každou chvíli kvůli něčemu líto a tak zase svou přísnost mírním. Až v posledních týdnech, kdy už mi to doslova začalo přerůstat přes hlavu, jsem pochopila, že bez důslednosti to nepůjde. A tak se učím i já, že NE je opravdu NE. Jenže mě to deptá a nejsem s tím psychicky v pohodě. Takže vlastně bojuji nejen s dětma, ale i sama se sebou.
Nástup do školy byl u nás dost ostrý. Nelča šla do druhé třídy a Jiřík do první. Chvíli trvalo, než si zvykl a tak mi jednou přichystal překvapení, kdy čtvrt hodiny bulel u šatny a odmítal jít do třídy. Teď už to snad bude v pohodě, alespoň doufám. Chaotické bylo i vyladění kroužků. Každý měl mít tři, ale kryly se a tak nám zůstaly housle a nauka pro Nelu a v pondělí má ještě gymnastiku. A Jiřík chodí nakonec jen ve středu na výtvarku. Ovšem že jsem chaotik jsem dokázala dokonale. Jednou jsem Jirku vedla pozdě na kroužek, podruhé jsem si popletla, do kolika má Nelča a letěla pro ni do školy na poslední chvíli. Ještě že kamarádka šla vyzvednout syna a zavolala mi, že už tam na mě čeká. Já bych si kliďánko šla až na další hodinu. 🤦🏼♀️
Že bych měla málo práce, to si opravdu stěžovat nemůžu. Naštěstí. Jenže spojit psaní textů pro weby, psaní knížek, malování obrazů - chystám se na výstavu, besedy a do toho čas od času ještě příprava na trhy, které byly teď o víkendu a před měsícem. Je toho moc a já v poslední době v kombinaci s dětmi vůbec nestíhám. Měla bych něco pustit k vodě. Jenže nevím co. Změnu možná přinese zítřek, kdy se jedu domluvit na novou práci. Tentokrát klasické zaměstnání. Pokud to klapne, ulehčím si částečně od psaní na weby a budu mít snad volnější ruce. Uvidíme. 😊
Ale teď už se pojďme mrknout na fotky.
Jelikož se blíží podzim a Halloween, dělala jsem na trhy tyhle duchy. Prodali se všichni. 😊
Sabčo, máš velký záběr činností (trhy, psaní, malování...) a k tomu dvě děti - není divu, že tě to zmáhá. Uvidíš, jak to bude s klasickým zaměstnáním (nevím, jestli to půjde dohromady s psaním knížek, malováním ...) - já měla v posledních letech pocit, že mne práce vysává tak, že už skoro nestíhám nic jiného (ať už časově nebo pokud jde o energii)
OdpovědětVymazatMěj se fajn
Ahoj Sabčo, doufám, že bude brzy lépe. Máš toho opravdu hodně a tak se není divit, že potřebuješ už trochu zvolnit. Nelči dortík je parádní a housle, to je jeden z mých oblíbených nástrojů.
OdpovědětVymazat