Recenze: Džundži Itó - Kočičí deníky

 

Tahle knižní komiksová záležitost je podle mě povinností pro všechny milovníky koček, ať už je doma máte nebo ne. Autor je známý a velmi oblíbený tvůrce komiksů převážně hororového žánru, ale najdete v jeho tvorbě i humorné komiksy. Kočičí deníky jsou autobiografickou záležitostí, která se nejprve tváří jako horor, ale brzy pochopíte, že si autor dělá legraci sám ze sebe a vypraví, jak se z jednoho milovníka psů a odpůrce koček stal dokonalý poddaný dvou kočičích králů.

Ač doma sama kočky nemám, jsem – stejně jako autor – spíše milovník psů, moje mamka se stala během let jakousi kočičí mámou a opatrovnicí. Už měla doma několik nalezenců, kteří přišli buď sami, nebo je našla má sestra. Jedno kotě si dokonce moji mamku samo našlo na procházce v parku, když šla s dětmi ze školky ven. A samozřejmě se u nás zabydlelo. Vyrůstala jsem s jedním z nalezenců – Matýskem a teď si mamky kočičí miláčky užívám pokaždé, když přijedeme s dětmi na návštěvu.

 

O čem jsou Kočičí deníky

Kočičí deníky jsou prostě boží. Už když jsem zjistila, že jsou dílem Džundžiho Itó, autora, od něhož už jsem si několik výborných komiksů užila, věděla jsem, že mi nesmí v knihovně chybět. Jedná se o mangu v tvrdé vazbě, takže kdo ji nezná, bude nejspíš překvapen, že se komiks čte pro nás odzadu do předu. Dá se na to ale zvyknout velmi rychle.

Manga je kreslená černobílé a co vás asi zarazí na první pohled, jsou prázdné oči snoubenky autora, kterou jinak ztvárnil moc pěkně. Do teď vlastně nevím, proč to udělal, přestože se to i jí samotné moc nelíbilo, jak jsem pochopila z rozhovorů s autorem, kterými jsou některé kapitoly proloženy.

Autor nás seznamuje se svým životním příběhem, kdy se se svou snoubenkou nastěhovali do nového domu a místo toho, aby si užívali luxusu, montovali drápadlo pro kočky a stěny pokryli fólií proti poškození kočičími drápky. Jeho snoubenka nejprve přivezla od rodičů svého kocourka Jonu, a aby mu nebylo smutno, pořídila mu i kamaráda, roztomilé kotě Mú. Autora nejprve kočky nezajímaly, on o ně přece nestál. Jenže postupně začal žárlit, že se mazlí jen s jeho snoubenkou, že s ní spí v posteli. Pobavila mě hlavně scéna, kdy kočky uplácel dobrotami a lákal je do své postele.

Nakonec samozřejmě i on podlehl jejich typické kočičí roztomilosti a nafrněnému charakteru a staly se součástí rodiny. A já si komiks neskutečně užila.

 

I když komiks Kočičí deníky přečtěte během půl hodiny, budou patřit mezi klasiku, ke které se budete rádi vracet. Pokud kočky máte a znáte, jistě se v mnoha situacích sami uvidíte a autora budete chápat. Pobavíte se, zasmějete.

Jednotlivé kapitoly dělí vždy pár zajímavých otázek a odpovědí pro autora a na závěr nechybí bonusová kapitola, jejíž obsah nebudu prozrazovat. Připravte si ale kapesník. A to hlavně u dopisu, který je pro změnu dílem autorovy manželky.

Kočičí deníky jsou prostě rozkošné. Plné kočičí hrdosti, měkkých chloupků, humoru i lásky k těmto čtyřnohým tvorům. A rozhodně vám je doporučím k přečtení. 🙂

 

Komiks Kočičí deníky koupíte na stránkách vydavatelství CREW, kterému moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.