Den třetí byl sice také plný zajímavý, ale na můj vkus trochu líný. Kdybychom vyjeli dříve a ne až v půl desáté, klidně jsme mohli stihnout ještě středověkou pevnost Rasnov, kterou jsme zahlédli jen zdálky. Také by mě zajímala.
Nejprve jsme se vydali na prohlídku známého turistického centra města Brašov. Bylo pěkné, ale oproti jiným městům, např. v Itálii nebo Francii až moc obyčejné. Viděli jsme náměstí s ortodoxní katedrálou, krásný Černý kostel i další kostel, kolem kterého byly hned dva menší hřbitovy. Kdo mě zná, tak už tuší, že jsem byla ve svém živlu. Ale nebojte, nezahltím vás tu všemi náhrobky, které jsem nafotila. Jsem ale ráda, že i hřbitov jsem v Rumunsku mohla vidět.
V areálu kostela bylo také maličké muzeum, kde byla k vidění stará školní třída a jeden z prvních tiskařských lisů. Nevím, zda pana kurátora zaujalo, jak si vše pečlivě fotím, nebo jsem se na něj nejvíce usmívala, ale na odchodu mi dal dvě velké fotografie se záběry z muzea. Potěšilo mě to. :)
Pak už jsme se ale vydali na místo, kam jsem se těšila nejvíc a kvůli kterému jsem vůbec do Rumunska jela - na hrad Bran.
Jedná se o největší turistickou atrakcí v Rumunsku. Hrad, kde sice Vlad III. Dracul zvaný Napichovač pobýval jen krátce a navíc ještě ve vězení, se dokonale hodil k popisům Draculova sídla v románu Brama Stockera - Dracula. Majitelé to využili a udělali z hradu atrakci. Dnes je Bran známý jako Draculův hrad, přestože se ve skutečnosti jeho sídlo nacházelo na Poenari, což už je dnes jen zřícenina, navíc hodně špatně dostupná. A tam bohužel zájezd nejel.
Faktem je, že jsem si Bran představovala úplně jinak. Přesto mě ohromil nádhernou středověkou architekturou, snad více, než interiéry vyplněné mnohdy mnohem mladším nábytkem. Na Branu ale byly k vidění i mučící nástroje a podzemní chodby s interaktivními portréty majitelů hradu, nebo významných osobností s ním spojených. I to byl zajímavý zážitek. Ale teď už pojďme na fotky, ať se můžete mým prostřednictvím na Bran podívat i vy. :)
Hrad Bran
Podzemní chodby s portréty...
Upíří zuby jsme vezli z Čech. Museli jsme se s nimi před hradem vyfotit :D
A ještě nakouknutí do naší ranní pohody. Po večerech a někdy zrána jsem si zážitky zapisovala do deníku, který jsem se naučila vést pravidelně a zachycovat v něm zajímavé okamžiky. A když jsem nepsala, alespoň jsem si kreslila.
Na tomto snímku je zámeček Cantacuzino.
V příštím článku vám představím nás poslední den a město Sibiu, česky Sibiň.
Vaše Sabča :)
Ahoj Sabčo, děkuji za krásnou reportáž. Dracula je moje oblíbená klasika :-D
OdpovědětVymazatMoc krásný hrad. Taky bych se tam ráda podívala.
OdpovědětVymazat