Když se nic nedaří aneb Podzim na ho...

 

Každý rok byl podzim nejkrásnějším obdobím v roce. Alespoň pro mě. Mám dojem, že to souvisí i s tím, že jsem se narodila v září a tak je mi tohle období zkrátka nejbližší. Každé září se ve mě probouzela nová energie, kreativita a byla jsem plná naděje a nových plánů. Posouvalo mě to v kariéře, v životě a zkrátka, podzim byl pro mě TOP. Tak co se to teď děje, že je všechno naopak?

 

Nevím, zda na mě stále ještě doléhá nějaké totální vyčerpání po prázdninách, ale faktem je, že se necítím dobře. Ani po fyzické ani po psychické stránce. Už mě sice tolik neudolává spánek, jako v září - teď zase pro změnu nemůžu spát vůbec. Večer se mi myšlenky nechtějí uklidnit a nemůžu usnout, v noci se budím buď sama, nebo mě budí děti. Ty také spí na draka. Jirka předevčírem dokonce spadl z postele. 

Co se mi daří a jsem za to nesmírně ráda, je moje práce. Stále pracuji jako hlavní copywriterka pro 5nej a 5fin a moc mě to baví. Dalo by se říci, že čím dál víc. Texty píšu také pro Rodičovo. Jenže na psaní mám ráda klid a toho se mi teď nedostává. S dětmi, které jsou neustále zavřené doma, berou léky a nesmí ven - a tudíž se nudí, takže zlobí, je to jako bludný kruh. 

Bludný kruh

Jako OSVČ nemám nárok na ošetřovné, takže jsem s nimi doma zadarmo. A to si nemůžu jako matka samoživitelka dovolit, takže prostě musím pracovat. A práce s těma malýma ďáblíkama mě ubíjí. Takže asi tolik k mé momentální situaci. Ostatně děti už marodí druhý týden a ještě jeden nás čeká. Nela bere už druhá antibiotika a Jirka naštěstí angínu nemá, ale má aspoń virózu, takže do konce týdne stejně musí být doma. Jediné, co schází, je abych odpadla já...

Postel na etapy

Aby toho nebylo málo, přidaly se další komplikace, tentokrát s mou postelí. Možná vám to teď přijde i úsměvné, ale já mám pocit, že na co sáhnu, to se mi sype pod rukama. 

Od přítele jsem dostala k narozeninám peníze na novou postel. Ta stará už totiž vypadala, že se každou chvíli rozpadne. Objednala jsem ji na Möbelix e-shopu, protože se mi zkrátka líbila a navíc přítel má doma stejnou. Věděla jsem tedy, do čeho jdu. Jenže jsem netušila, jak to dopadne. 

Na postel jsem čekala téměř měsíc a když dorazila, chyběly v ní dva díly, bez kterých zkrátka nešla postavit. Starou postel jsem rozebrala a rozlámala, co nešlo rozmontovat, takže nebyla šance, že bych na ní mohla spát dál. Jediné, co mi zbývá, je nocování na gauči, což je šílené. Budím se, bolí mě záda, rachtají tam morčata... A špatné spaní mi také k dobré náladě a energii nepřidává. 

Ale už dost stížností. Momentálně čekám, až mi firma dodá zbytek dílů k posteli. A mezitím, když mi zrovna děti nelehnou s teplotou, se snažím užívat Babí léto. Přidávám sem fotky, které jsme s dětmi a kamarádkou Alčou nedávno nafotili v našem parku. :)

A jak prožíváte podzim vy? 

Vaše Sabča