Slovinsko - den čtvrtý a poslední

I poslední den ve Slovinsku jsme si užili do poslední chvilky. Opět začnu od konce, kvůli opačně nahraným fotografiím. Západ slunce jsme prožili v přímořském městečku Piran, které je údajně vystavěné v benátském stylu. Mě tedy benátské moc nepřišlo. Prvky italské kultury nebo spíše chorvatské, ty tam jistě patrné jsou. S městy ve středu Slovinska nemá toto městečko nic společného. Ale Benátky v něm skutečně nevidím. 

V Piranu jsme trávili asi dvě a půl hodinky. Měli jsme čas se vykoupat, ale klasickou pláž s pískem nebo kameny jsme nepotkali. Možná, kdyby bylo více času a zašli jsme po pobřeží kousek dál. Využili jsme alespoň "betonovou pláž" - oni to opravdu pláží nazývají - kde byly schůdky do moře. To bylo velice teplé, skoro v tom parnu ani neosvěžilo. Pak jsme si kousek městečko prošli, koupili si něco na zub a na ochlazení a šli zpět k autobusu, abychom se vrátili do Čech. Ale ještě než "odjedeme", vraťme se na začátek a prostředek čtvrtého dne...

Jestliže jsem si myslela, že víc než Postojnská jama mě už nic neohromí, byla jsem pěkně vedle. Škocjanská jama, další krápníková jeskyně je totiž ještě úžasnější. I když v ní vidíte opět krápníky, fascinující je především řekou, která skrz ni protéká a návštěvníci chodí v obrovské výšce na vybudovaných turistických trasách nad ní. Most přes jednu průrvu je vysoký přes 40 metrů. 

Naproti současné cestě pro turisty je navíc vidět stará cesta, kterou chodili výzkumníci a dokonce i odvážní turisté ještě v roce 1930. Strmé schůdečky ve veliké výšce, chatrná zábradlíčka, která někde nebyla dokonce vůbec a představa, jak tudy chodíme se svíčkou, kahanem nebo lucernou v ruce, je doslova šílená. Ale dříve to tak opravdu bylo. 

Nádherná je i cesta zvenčí, od jeskyně - jamy k lanovce. Tou jsme se nechali vyvézt zpět k turistickému centru. Ostatně, pět set schodů v jeskyni a kolem ní nám k vyčerpání stačilo. 

Jelikož se ve Škocjanské jamě nesmí uvnitř fotit, mám pro vás tentokrát jen fotky zvenku. Na webu a you-tube jsou ale k vidění i fotky a videa zevnitř jeskyně. Takže kdo bude chtít, může si je dohledat a tajit dech úžasem. 

Náš poslední den ve Slovinsku jsme zahájili návštěvou hřebčínů v Lipici, odtud pochází známí Lipicáni. Tyto koně asi moc představovat nemusím. Těšili jsme se, že uvidíme tato krásná zvířata ve výběhu, nebo nám ukážou nějakou drezúru, ale měli jsme smůlu. Den před naší návštěvou měli nějaké závody a koně museli odpočívat. Viděli jsme proto jen několik koní ve stájích a pár hříbat, která zvědavě vykoukla ze svých stájí. V horku se jim ale asi venku být nechtělo. 

Zajímavé však bylo zjistit, jak to v hřebčíně chodí, kdy se koně začínají cvičit, jak je to s připouštěním a moc se mi líbily i původní - historické stáje. Mimochodem, věděli jste, že tito nádherní "bílí" koně jsou ve skutečnosti šedí a zbělají až když se zapotí? A navíc se hříbata rodí hnědá nebo černá a zešednou až časem. Někdy se dokonce stane, že zůstanou tmavá. To se z nich pak vlastně stanou "černé ovce" chovu. :)

A to už je k poslednímu dni ve Slovinsku i k celému zájezdu opravdu vše. Mám ještě hromadu fotografií v zrcadlovce, které jsem zatím ještě ani nestáhla. Pokud budete chtít, napište mi do komentářů a já z nich vyberu ty nejlepší a shrnu je do jednoho bonusového článku. Myslím, že především krápníky v Podstojnské jamě tam vyšly výrazně reálněji a krásněji. 

Vaše Sabča