Fotografie k tomuto článku už mám schované hezky dlouho. Stále však nebyl čas článek napsat, a poté, co jsem přišla o svého bláznivého skoro ročního boxerka Rikouška, nebyla ani síla. Přece jen to byl první větší výlet, kde jsem vzala Rikouška do hradního areálu, aby se socializoval mezi více lidmi. Zvládnul to skvěle, i když mě v rozmoklém terénu párkrát stáhl tak šikovně, že jsem se jednou svezla blátem po zadku a jednou po kolenou. Také mi dodnes zní v uších věta, kterou někdo pronesl, když jsme si s dětmi a kamarádkou dávali svačinku a kávu, a Riky na nás poslušně čekal a shlížel na hradní zdi – „Tady je nějaké nádherné zvíře.“
Ano, byl nádherný, i s tím
svým velkým předkusem a věčně vyceněnými zuby. Ale život jde dál a já vám tu
dnes chci psát o Pořešíně, jako o možném místě, kde by se mohl odehrávat
některý z mých dalších románů.
Komentáře
Okomentovat
Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)