Poslední rozloučení s baráčkem a nová etapa našeho života...

 

15. listopadu 2021 byl den D. 

Den, kdy jsem naposledy prošla náš vyklizený a téměř prázdný baráček ve Velešíně, podepsala protokoly a smlouvy o energiích s novými majiteli a předala klíče. Zavřela za sebou dveře a tím jsem ukončila jednu velkou etapu života, která trvala jedenáct let a pár měsíců. Naposledy jsme se s dětmi podívali na zahrádku, Jiřík si nasbíral do košíčku poslední jablíčka z našich stařičkých jabloní. Dětičky se smutným pohledem zamávaly domečku a mazaly na hasiče. 

Myslím, že skutečný význam tohoto kroku úplně ještě nepochopily, protože se cestou zpět ptaly, jestli se tam ještě někdy podíváme a kdy... 

Myslela jsem, že to obrečím a že mi to bude hodně líto, ale je to zvláštní. Cítím sice smutek, ale zároveň i úlevu. Musím přiznat, že jít do baráku s velkou zahradou a několika stodolami, který neustále polyká finance a stále to není nikde vidět, takřka chátrá pod rukama a my nestíháme opravovat a šetřit na další a další rekonstrukce, to je opravdu veliké sousto. Nebyl dostatek času, peněz ani síly. Dostatek rukou. Rukou, které by si s lecčím poradily sami, aniž by bylo nutné volat opraváře. Posekat zahradu a umýt okna zkrátka nestačí. 

Nyní mám před sebou budoucnost v třípokojovém bytě v paneláku. Ano, bude mi chybět zahrada. To nepochybně. Na druhou stranu mi to uvolní ruce k dalším aktivitám. Budeme více chodit na procházky s Rikim a dětmi, třeba se konečně zase podíváme více na chatu k babi... Však už toto léto jsme trávili na zahradě minimálně. Jediný, komu bude zahrada asi chybět opravdu, je náš Riky. Ale děti? Když byly maličké, byla zahrada ideální. Ale čím byly větší, tím více se nudily a já s nimi chodila spíše na dětská hřiště, kde měly i kamarády a víc zábavy, než sami dva na zahrádce. 

Uvidíme, jak to bude dál, ale myslím, že nám to bude vyhovovat. Budu mít více času věnovat se dětem a Rikimu, nebudu trávit volný čas okopáváním záhonů, pletím, zastřiháváním atd. 

A tak přidávám poslední fotografie, které jsme si na baráčku a zahradě udělali. Poslední pohled na podzimní smutnou zahradu, na které je vidět, že jsem toto léto trávila jinde a o ni se nikdo nestaral. Zarostlá, smutná, všude nepořádek... 

Snad už nyní bude domečku i zahrádce lépe a postará se o ně mladá a energií nabitá krev. Přeju novým majitelům, ať se jim tam bydlí krásně, a ať tam prožijí co nejvíce krásných chvil, tak jako my. Ty horší si nehodlám připouštět. Není důvod. Vždy je lepší vzpomínat jen na to dobré. :)

Tolik k ukončení jedné mé životní etapy. A teď už jen s lehkostí vstříc té nové... :)

Vaše Sabča