Víkend u (pra)babiček a cesta domů se zastávkami na kouzelných místech

 

V pátek jsme opět po dlouhé době - skoro po měsíci a půl - vyrazili k babičce a prababičkám do Nýřan. Nic zvláštního se tam nedělo - proto jen tři symbolické fotografie, které jsem pořídila přímo v Nýřanech. Cesta zpět ale byla krásná a my jsme si ji značně protáhli - zapomněla jsem totiž dát Nelče Kinedril a tak bylo nutné dělat pauzy, aby jí nebylo špatně. Zastavili jsme se ve Lnářích, kde je krásný zámek - bohužel již zazimovaný a pak v Blatné. Pak následovala ještě zastávka v píseckém McDonaldu, kam se ti dva nejspíš těšili nejvíc. Ale důležité je, že jsme si tu cestu nádernou podzimní krajinou užili. :)

Dětičky dostaly novou bundu (Nela), nové botky (Jiřík) a oba nové hračky. 

A u babičky je čekala dvě nová puzzle, která měla opravdu veliký úspěch. Skládání je v poslední době hodně baví a tohle byly opravdu velké obrázky, kostičky tak akorát. Určené od věku 5+. Ale Jiřík to zvládá s přehledem sám i ve čtyřech letech. :)

Zámek Lnáře - neplánovaná zastávka

První zastávku jsme si udělali na zámku Lnáře. Resp. před zámkem, ve stejnojmenné obci. Jezdíme kolem něj pořád a vždycky říkám, že tam uděláme zastávku. A nikdy to neudělám, protože některý z dětí spí a já je nechci budit. Tentokrát se to podařilo, že byli oba vzhůru, bohužel už bylo zavřeno - zazimováno. Přesto jsem doufala, jestli nejsou přístupné alespoň zahrady. Nebyly. Škoda. 

Tak jsme se alespoň podívali zvenku, děti si poslechli, co vypráví o zámku a okolních místech tabule s mapkou a fotkami, posbírali kaštany a jeli zase dál. Tentokrát už plánovaně - do Blatné na daňky. 

Krmení daňků v Blatné

Zastávka v Blatné na zámku a hlavně v místní oboře, kde jsou stáda ochočených daňků, byla už tak trochu plánovaná. Přesto jsem nejela vybavená suchým chlebem ani ovocem či zeleninou. Počítala jsem s tím, že na místě koupím granule pro krmení zvěře. Bohužel nás uvítaly cedule, že daňkové jsou v říji a nedoporučuje se je krmit. A tak se krmení neprodávalo. Měla jsem obavu, že daňkové budou daleko, ale nakonec se nic dramatického nedělo. Daňkové byli mezi lidmi, jako jindy. Lidé byli vybaveni vlastní potravou pro daňky a vesele je krmili dál. Žádný po nás nezaútočil, ani nas nekousl. Jen v jednom okamžiku to vypadalo, že Jiříka jeden z nich zapíchne. :D A já? Já, jako naprosto vyrovnaná (bláznivá) matka se dívala a fotila, místo abych dítě zachránila. :D

Ale dopadlo to dobře, zvířátko jen zjišťovalo, jestli má Jirka další mrkev. Když zjistilo, že už nic nebude, šlo o turistu dál. :)

Znáte to v Blatné? Nebo máte tip na ještě nějakou podobnou oboru, kde je možný kontakt se zvířátky? 

Budu ráda, když se podělíte o své zkušenosti v komentáři. :)

Vaše Sabi