Naše neděle - nové hřiště ve Včelné a Jihočeské muzeum

I když jsme měli báječnou sobotu nadupanou programem (viz. článek o Sladovně), bylo potřeba zabavit děti i v neděli. Po dopoledni, kdy jsem vařila, uklízela a děti se nudily, jsem je vytáhla na nové hřiště nedaleko Budějovic - do Včelné. Je veliké, oplocené, nádherně udělané a vhodné pro malinké děti, přes školkové až po ty větší, školní. Najdete na něm hned několik prolézaček, skluzavek, lanovku, která nejvíc baví naši Nelču, trampolínu atd. My jsme si to vytunili, že děti běhaly po hřišti na čas, soutěžily, který z nich první vyšplhá na síťovou pyramidu atd. Pokud jsem si myslela, že je to unaví, tak jsem se ovšem spletla… :D

Muzeum koněspřežky

Že jsou děti po mně, se zjišťují každou chvilku. Nezapřou lásku ke knihám a poznání, ale ani ke společenským hrám. O tom ale jindy… Tentokrát jsem je vytáhla hned do dvou muzeí. První bylo malinké Muzeum koněspřežky, které zaujalo hlavně Jiříka. Prohlédli jsme si, jak vypadal takový strážní domek pracovníka dráhy, kde všude strážní domky byly, co nosili strážníci na sobě, a na krátkém filmu jsme shlédli, jak vypadal pracovní den takového strážníka. Jiříkovi se to tak líbilo, že se večer ptal, kdy tam půjdeme znovu. 

Jihočeské muzeum

V Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích už jsem několikrát byla, ale bez dětí. Byl tedy čas to napravit. Venku bylo vedro, na koupání to však nebylo, a tak jsme se šli ochladit do muzejních zdí. 

Paní v pokladně nám doporučila přírodovědnou stálou expozici ve druhém patře, kde byly naprosto úžasně vytvořené exponáty zvířat uprostřed lesa. Byly tak živé, že se Nela bála jít dovnitř. Hned u dveří totiž stál obrovský los. :)

Zatímco Jiříkovi se líbila hlavně zvířata a nerosty, Nelču zaujal národopis. U jedné interaktivní tabule byla asi 15 minut a nemohli jsme ji dostat pryč. Sestavovala podle názorného modelu staročeskou světnici. 

I když už byly děti unavené a plné dojmu, riskla jsem to a šli jsme ještě na výstavu Volný čas ženy v 19. století, což zajímalo hlavně mě. Své si tam ale našly i děti. Nela se zasekla v dětském koutku, kde vybarvovala vystřihovánky dam v dobových kostýmech. Jiřík chodil se mnou a prohlížel oblečení, kabelky, model společenského salonu, klobouky, boty a mnoho dalšího. 

Na této výstavě si můžete také očichat, jaké parfémy tehdy dámy používaly, jak si krátily chvíle, s čím si hrály děti nebo si zkusit prostřít stůl pomocí magnetické tabule. 

Omalovánky - vystřihovánky si mohly děti vzít i domů. Jsou vlastně nachystané v každé expozici, vždy k danému tématu. Bohužel jsem pitomec, a když jsme pak šli na pohár do cukrárny, zapomněla jsem vše na stole. Budu tam tedy muset někdy ještě zaběhnout a poprosit o ně znovu. To by mi asi neodpustili. Zatím si na ně tedy naštěstí nevzpomněli. 

Mám radost, že to se mnou děti baví i v klasickém muzeu. Musím však pochválit současné muzejnictví, protože už to není žádná nuda a koukání po vypelichanych exponátech, ale opravdu zábava a poučení v jednom. Děti si tak podle mě zapamatují mnohem více, což je prostě skvělé. 

A co vy? Chodíte s dětmi do muzea? Máte některé, které rozhodně stojí za návštěvu? 

Vaše Sabi