Konečně je tady to pravé léto, horko, bouřky - mám je ráda, i když by nemusely být tak ničivé, a samozřejmě výlety. Sice stále pracuji a ještě včera v noci jsem dokončovala rukopis nového románu, ale i tak si udělám čas na děti a cestování s nimi. Mám tu v zásobě už zase pěknou hromádku fotek z výletů, jen je upravit a nachystat články. Tento týden vás tedy budu asi pěkně krmit naším cestováním, vtipnými příhodami s Rikoušem a dalšími tipy a nápady, které možná využijete, možná ne. Časem se snad opět zaběhnu tak, abych vám sem mohla dávat i klasické rubrikové články, jako spotřebováno, nová kosmetika, atd., na které teď nebyl se stěhováním a rukopisem vůbec čas. Jo a mimochodem, abychom toho neměli náhodou málo, už jsme zvládli všichni tři i letní angínu. :/
Paradoxně začnu výletem, který jsme si udělali jako poslední. Proč? Asi proto, že se mi k němu nejlépe hodí všechna ta omáčka o tom, co jsme do teď dělali, jak jsme se měli, atd. Zabydlela už jsem se celkem slušně, i když pořád ještě němám v bytečku zdaleka vše, co by tam mělo být. Ovšem nijak výrazně mi to tady nechybí. Jsem tu maximálně spokojená, udržuji si tady pořádek, jak mi to vyhovuje a když uklidit nestihnu, tak se svět nezboří. V životě jsou zkrátka důležitější věci. No, ale už k tomu výletu...
Včera jsme přes nepříznivé a deštivé počasí vyrazili k naší babi a dědovi na chatu, ve Slunečné osadě, nedaleko Města Touškova. Už jsme se s nimi neviděli hrozně dlouho a když jelikož jsme byli od středy u našich v Nýřanech, museli jsme se tam zkrátka objevit. Byla s námi i Lucka a Riky. To proto, že Rikymu příroda dělala náramně dobře a Lucka mi měla pomoci, kdyby náhodou všechny ty tři mé děti zlobily. Jenže ony byly překvapivě hodné. Jiřík se nehnul z chaty, pořád byl s dědou a babi, a Nelča pak s námi vyrazila na houby.
Viděli jsme totiž, jak soused přinesl dva velikánské hřiby, a tak nám to nedalo a vyrazili jsme stejným směrem. Na skalkách jsme k našemu nemilému překvapení zjistili, že jsou zatopené, protože po bouřkách a vydatných deštích upouštěli přehradu. Nevzdali jsme se. Já sundala boty a s Rikym na vodítku vodu přebrodila. Lucka byla ještě statečnější, ta šla rovnou v botech a v náručí nesla Nelču.
Na houby jsme se pustili dokonce i do veliké rokle, kde jsme doslova klouzali listím a bahnem. Náramně jsme se nasmáli, málem jsme se několikrát vyváleli a Riky občas nebyl v tom bordelu ani vidět. Ještě že má dlouhý ocas a občas ho nosí nahoru. :D
Nějaké houby jsme ale našli, i když to nebyla taková krása, jakou nesl soused. Ale i snaha a účast se počítá a my jsme si to maximálně užili. :)
Zatopená cesta přes skalky...
Skoro největší množství hub našla Nelča. A nebyly to jen muchomůrky. :)
A jeden extrémně unavený houbař... :D
Já jsem měla teď tři dny dovolené, z čehož díky svátkům vzešlo docela slušné volno, které trávím na chalupě střídavě drobnou prací kolem chalupy a střídavě letními radovánkami jako je čtení na lehátku, grilování, procházky nebo koukání do oblak ;-)
OdpovědětVymazatHezké houby. Nejvíc se mi líbí ta s tím pařezem.
OdpovědětVymazatJinak já jsem letos ještě na houbách nebyla. Předchozí roky jsem chodívala každou chvíli, ale letos nějak není energie. A ani na ně nemám moc chuť. Člověk si raději sedne na zahradu s knížkou.
Sabi, krásně jste si to užili. Ten poslední houbař je tedy hodně unavený :-) Měj pohodovou neděli.
OdpovědětVymazatAhoj Sabi,
OdpovědětVymazatna klasické články se moc těším, na ty výletové ale taky:-D Poslední unavený houbař je naprosto boží. Říkala jsem si, že se asi taky na chatě půjdu projít do lesa, abych obhlédla stav hub na mých oblíbených místech. Smočit nohy takto v lesní vodě musí být skvělé.
Měj se krásně,
Hanka z ciculka.cz
Ahojky, děkuji všem za krásné komentáře! Moc si jich vážím. Ano, užili jsme si to výborně a houbař děkuje rovněž za vaše komentáře. Opět vedle mě spí s jazýčkem venku. :D
OdpovědětVymazat