neděle 14. března 2021

Sbohem, Baronku... :(

 

Doufala jsem, že tento článek ještě dlouho nebudu psát... Že se Baronek ze všech těch zdravotních problémů dostane. Že s mou 24 hodinovou péčí to zvládneme. Ale jsou chvíle, kdy i ta nejlepší péče nepomůže a u nás nastala ve čtvrtek. 

Ještě ve středu jsem s Baronkem byla na odběrech kvůli Cuschingově syndromu. Jenže už v tu dobu Baronek přestal vidět i na druhé oko, potácel se po domě, na zahradě se ztrácel a nevěděl, kudy zpátky, po cestě do domu se pravidelně přetlačoval s vrbou...

Ve středu večer mi spadl ze schodů dřív, než jsem ho stačila chytit. Ve čtvrtek ráno mi málem spadl do rigolu, kde máme kanál - chytila jsem ho na poslední chvíli a do schodů ho pak vynášela. Byl chudinka tak vystrašený, že se klepal a nechtěl sám jít. 




Strašně moc to bolelo a pořád bolí, ale musela jsem to rozhodnutí udělat. Cuschingův syndrom, štítná žláza, vřídky v oku a slepota kvůli nějakému hnusákovi, co ho tlačil uvnitř hlavičky... to prostě nešlo dál. Ve chvíli, kdy mi doktorka řekla, že nasadíme kortikoidy, abychom zkusili zachránit oko - kortikoidy, které stály za rozjetým Cuschingovým syndromem a zřejmě by ho dál zrohrošvaly... stresy, Baronkův strach a kroky do prázdna...

Tohle bylo to nejstrašnější a nejtěžšjí rozhodnutí, které jsem udělala. Pořád jsem si říkala, kdyby odešel sám, bude to pro mě lehčí. Takhle jsem s ním ale mohla být do poslední chvilky, objímat ho, mluvit na něj, líbat ho, šeptat mu do ouška...

Miluju tě, Baronku. A vždycky budu. Věřím, že už jsi mi to rozhodnutí odpustil, protože jsi mi poslal novou lásku... nebudeš to sice ty, ale bude to další placatý čumáček, takže se snad rána v mém srdci alespoň trochu zacelí. Ty v něm ale zůstaneš napořád. 

Sbohem, Baronku... sbohem, lásko moje...



13 komentářů:

  1. Sabi,
    to je mi veľmi, veľmi ľúto, verím, že v psom nebíčku mu už bude len dobre...smútim s Tebou (aj slzy mi stekajú po tvári...).
    Všetky príznaky okrem syndrómu má aj náš Alexík...ale zatiaľ bojujeme. Neviem, čo raz budem bez neho robiť.
    Nový spoločník nech Ti/vám robí len radosť a aspoň s časti Ti pomôže prekonať smútok... drž sa, pá
    A.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Aďko, já tušila, že první komentář bude od Tebe. :) To mě moc mrzí, že tím trpí i Alexík. Vypadá ale na fotkách krásně. :) Cuschingův syndrov se dá ale za normálních okolností operovat, popř. léčit. Pokud se do toho nepřimotá další, jako u nás. Držím palečky, ať je to u vás v pohodě. Věřím, že Alexík je chlapák a ještě dlouho se tu s vámi bude mazlit.

      Smazat
  2. ahoj,tak to je mi moc líto.....držela jsem pěsti-asi málo...nebudeš mi to asi věřit,ale normálně jsem se tu rozbrečela.Jsem psí máma a skoro všichni moje psí pusinky jsou zachránění ze špatných podmínek nebo nalezenci..ted jich máme doma 5.
    Věřím,že Baronek zůstane navždy v Tvém srdíčku..I když budeš mít dalšího pejska.Každý pes je jiný,ale není nahraditelný..Každý je OSOBNOST..Tak se drž!!!Zdena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, děkuju moc. Věřím ti to. Jsem v několika fb skupinkách s boxery - jsou prostě moje srdeční záležitost, a pokaždé, když se tam objeví oznámení, že nějaký boxík odešel za duhu, řvu u toho jako želva. Prožívám to s každým. Nikdy jsem si ale nedokázala představit, jak strašně to jednou bude bolet... Měla jsem strach, že když v těch skupinkách teď uvidím boxíky ostatních, bude mi to líto - není. Byla to obrovská pomoc, že jsem ty placatý čumáky viděla. A teď už se můžu těšit na další placatý zlatíčko... :)

      Smazat
  3. Je mi to velmi líto, určitě to byl těžký, ale dobrý krok a netrápí se :)

    OdpovědětSmazat
  4. Píšu ještě jednou-já jsem tento týden psala paní,jejíž pes měl jít taky na operaci-ted jsem si tu přeetla o Baronkovi a myslela,že je to on...No,bylo to z blogu Moj svet-taky má paní marodnýho pejska...
    Ale i přesto-cítím s Tebou....Z.

    OdpovědětSmazat
  5. Ahoj Sabi,
    brečím tu jako želva a to znám Baronka jen z fotek. je mi jasné, že jak těžké to pro tebe i pro celou rodinu muselo být, pro mě jsou ty naši miláčci vždy členové rodiny... Jsem ráda, že jste si vybrali novou lásku, udělala jsem to úplně stejně, když nás nečekaně opustil kocour Dráček. Ještě ten den jsem naprosto ubrečená dojela pro úplně malinkého Frankieho. Myslím, že zachránil nás všechny...Věřím, že Baronkovi je teď už dobře a je ve svém psím nebi.
    pa, Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětSmazat
  6. Sabi, určitě těžké rozhodnutí, ale v té chvíli asi nejlepší pro vás oba. Už byste se jen trápili.
    Ať brzo přebolí ta velká bolest a zůstanou jen hezké vzpomínky, který je určitě spousta.

    OdpovědětSmazat
  7. Tohle rozhodnutí je těžké a nezávidím tu situaci. Zažili jsme to už dvakrát a dodnes mám trochu výčitky, i když vím, že to přineslo velkou úlevu. Kdyby tak člověk nemusel takovým situacím čelit, viď.
    Sabi, držte se. A ať nový chlupatý kamarád přináší jen samou radost a povedené psí kousky.
    Petra

    OdpovědětSmazat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)