Vypadá to, že jsem na vás zanevřela a zapomněla na svůj blog? Vím, že ano. A je mi to moc líto, ale věřte, že to tak opravdu jen vypadá. Před necelými dvěma týdny mě totiž manžel překvapil společnou dovolenou na Lužnici, o které jsem neměla ani potuchy. Užili jsme si i s dětmi nádherný týden plný výletů, takže materiálu, o čem bych sem mohla psát, mám opravdu požehnaně. Bohužel s časem je t
o horší.
Týden bez počítače mi udělal trochu "harakiri" v pracovních plánech, takže od tohoto pondělí jen doháním resty a píšu a píšu a pořád se nějak nemohu dohrabat k výsledku. Navíc zjišťuji, že mám nějakou pracovní krizi - psaní zakázek na témata, která dělám už tři roky, mě najednou strašně nebaví a tím pádem se do psaní nutím, nesoustředím se, myšlenky mi běhají všude možně. Takže v současné době řeším i možnou změnu. Ne, že bych se chystala vyloženě nastoupit do práce - to ne. Psaní zůstane mou prioritou, spolu s kresbou/malbou/ilustrací. Ale hledám i další možnosti, jako korektury, pomoc s texty ostatním atd. Tech možností je spoustu, jen je potřeba otevřít si ty správné dveře.
Ale o tom jsem vlastně vůbec psát nechtěla. Chtěla jsem vám sem dát první článek o tom, kde jsme byli ubytovaní a jak se nám tam líbilo... :)
Manžel vybral chatičku pro maximálně pět osob u řeky Lužnice, v místě, kde neslyšíte auto, jak je rok dlouhý. Hodně mi to připomínalo naši chatu pod Bubnem nebo ve Slunečném údolí, i když tam je přece jen o něco živo. A také v řece se dá koupat - i když se člověk musí obrnit, protože je ledová. Tady byla Lužnice na dosah, ale prudká a koryto plné po okraj, takže jsem děti neustále hlídala, aby tam nechodily.
Jelikož to bylo takřka v lese, nebylo nouze o pavučiny a hlavně o pavouky, ze kterých jsem měla na začátku málem smrt. To si tak sedíme s knížkou na verandě a přijde k vám Jiřík, sáhne vedle vaší ruky a v dlani drží pavouka s nohami o 7 cm. Málem mě trafilo. A to bylo každou chvíli. Jak jsem slyšela: "Mami, koukej!" už jsem zdrhala a řvala, ať to zahodí. A dětičky hrozně bavilo děsit maminku. :p
Super bylo, že lesy kolem nás byly plné borůvčí, takže po večerech jsme vyráželi na procházky a děti baštily, až měly pusy modré. :)
Na chatě jsme četli hlavně Čarodějnici Bordelínu od Sandry Dražilové Zlámalové. Já jsem pak dočetla romantickou knížku Vypůjčený život, který mě neskutečně bavil, pak v podobném ladění knížku Léto u jezera, která se mi také moc líbila. Zkusila jsem pokračovat v Hodinářově dceři, kterou ale asi fakt nepřelouskám a rozečetla jsem Kresby v prachu, které mě zatím také dost zklamaly.
Problém byl, že děti by si nejraději s sebou vzaly celý pokojíček, ovšem naše auto není nafukovací. Když tam člověk musí narvat ještě kufry s oblečením pro čtyři lidi na různé počasí a jídlo aspoň na prvních pár dní, potřeboval by dodávku. Ostatně, pro příště už mám zjistěno i to - půjčovna dodávek se hodí každou chvíli. :)
To muselo být skvělý, chatička vypadá až pohádkově.
OdpovědětVymazatsomethingbykate
Děkuju moc za komentář. Bylo to báječné. :)
VymazatSabi, užili jste si krásnou dovolenou. Chatička na samotě u lesa je super, až na ty všudypřítomné pavouky. .o) Na té jedno fotce jsou dětí jako Jeníček s Mařenkou, co hledají světýlko ....
OdpovědětVymazatPřeji hezký víkend. D.
Dáši, děkuji. :) Však oni si také pořád hrajou na perníkovou chaloupku. Akorát u nás leze po stromech Nela. Je pěkně sedřená. :D
VymazatSabi, chatička vypadá moc pěkně a děti i vy spokojeně. Takže co si přát od dovolené víc.
OdpovědětVymazatměj se pěkně a ať ti jde práce od ruky.
Děkuju, Stáni. Bylo to super. :)
VymazatSabi, evidentně jste si týden užili. Měj pěkný víkend.
OdpovědětVymazatMarti, děkuji moc. Také si užij víkend! :)
VymazatTam muselo být krásně, Sabi :)
OdpovědětVymazat