Minulou neděli jsme využili situace a vyrazili na loutkové divadlo. Nebylo to tedy skutečné divadlo, ale stan, ve kterém hrála společnost J.Dvořáka představení Jak drak dostal chuť na princeznu. Ve stanu byly nachystané lavičky pro děti a plastové židle pro doprovod. Nechyběly balónky, popcorn, lízátka a malý skákací hrad, který mohly děti využít během pauzy.
Představení bylo kraťoučké, ale pro děti to bylo až dost. Herci byli jen dva, což stačilo. Hýbali přece loutkami. Představení bylo vtipné a děj hodně jednoduchý. Dobré bylo, že se herci neustále ptali dětí na různé věci a zcela je zapojili do děje, takže neměly čas se nudit. Opravdu bravurně promyšlené. Za mě jednoznačně palec nahoru. Jen je škoda, že přišlo tak málo lidí.
Druhý den hráli ještě Červenou Karkulku a pak Perníkovou chaloupku, ale to už jsme nešli. Přece jen ten jsem večer mě stál se vším všudy skoro 600.- Ceny byly docela vysoké, což možná byl i důvod slabé návštěvnosti, ale na druhou stranu to chápu. Vždyť ten večer, co jsme tam byli my, vydělali možná necelé 4000.- a to jsou tam čtyři nebo pět a určitě musí platit nějaký pronájem místa, sociální, zdravotní, cestu atd. Rozhodně nic, co by je v dnešní době mohlo uživit...
Jaký máte názor na taková divadla a představení vy? Chodíte s dětmi?
Vaše Sabi
Sabi, já jsem brala děti do divadel od jejich dvou let, byla to součást našeho života a i výchovy. Možná proto je i Linda divadelní režisérkou... Měj pěkné dny.
OdpovědětVymazatAhoj Martičko, děkuji za komentář. Já jsem také chodila do divadla asi od tří nebo čtyř let. jeden čas jsme s babi jezdily dokonce i dvakrát týdně... Hlavně v Plzni do divadla J.K.Tyla... Tak snad vychovám slušné a kulturu milující děti. :)
Vymazat