Víkend u babiček a Jiříkovy narozeniny

Možná si říkáte, co se děje, že jsem se dlouho neozvala, nic nepostla, ani jsem nereagovala na Vaše články? Pravdou je, že jsem byla v jednou kole a navíc tak trochu off-line. Byli jsme totiž s dětma opět u našich v Nýřanech, kde jde internet zoufale pomalu. Zvládla jsem proto pročíst pár článků, které se mi zobrazily, ale vůbec netuším, zda se k nim přičetly mé komentáře. Budu to muset v týdnu zpětně projít. Ale teď už k mým článkům....

Jiřík bude mít 20. května narozeniny, takže naše cesta do Nýřan byla celkem jasná. jednak potěšit babičky a vytrhnout je z letagrie a smutné reality (myslím tím ze smutné reality s prababičkou, která teď už téměř pořád jen spí.) No a za druhé oslavit Jiříkovy třetí narozeniny. 

U babi Radky na něj čekal úžasný dort ve tvaru nasičského auta, který byl od obou babiček a dělala ho opět paní Zdenka Krajdlová, které tímto moc děkujeme. Byl vynikající a nezbylo. :D

Jiřík neříkal dort, ale dárek, bylo mu trochu divné, proč ho chceme jíst. Myslel, že s ním bude jezdit. :) Ale nakonec si sám dal. Jakmile zjistil, že je to jedlé, okusoval to rovnou... Myslím, že Nelčin výraz na jedné z fotek mluví za vše. :)

U babi Radky dostal boxovací pytel, u babi Jiři motorku a u babi Květy dinosaura a mašinku s nádražím. Dárky ještě trochu rozepíšu, asi až budeme mít všechny. Abyste měli nějakou inspiraci pro své prcky, a taky třeba věděli, co nekupovat. :D

A teď už mrkněte na fotečky. Je jich hodně, ale pro mě je blog takový můj deník, takže proto...

Jirka při pohledu na stočené hadice okamžitě hlásil: "babulíni!" :D

A u babi Květy...

Upřímně řečeno, mám trochu dost Nely a jejího nevděku. Dostane dárek a za chvíli brblá, že se jí nelíbí, nebo že dostala málo. Proto jsem se rozhodla zavést pravidlo jednoho dárku. Tedy že od každého dostanou jen jeden dárek. Přiznávám, že sama to nenodržuji, ale je to proto, že kola dostali dopředu, tak mu musím s něčím pogratulovat. A jedny omalovánky, nebo jedna nálepková knížka mi přijde dost málo. Jinak to ale všichni dodržují, za čož jsem moc ráda. Až na babi Květu. Já chápu, že děti jsou její jediná radost, ale v tomhle mě hodně štve. 

Jirka totiž dostal k mašince ještě dinosaura a Nela dostala panenku s koníkem a omalovánky s fixama. takže každý dva dárky. Jenže o dinosaura se porvali. A babi hned běžela a druhý den přinesla Nele také dinosaura. Na jednu stranu fajn, aspoň se nervou. Jenže... narozeniny měl Jirka a Nela tím pádem dostala víc dárků, než on. A navíc dostala dárek, který si doslova vyřvala, tedy to, co odmítám podporovat. 

Je to složité... když to babi řeknu, urazí se, nebo bude smutná. A opatrně jí to sdělit, to moc nejde. Navíc už jsem to říkala tolikrát... Nevím, zda jsem taková fúrie, která si akorát vymýšlí, nebo to dělám správně. Těžko říct. Ale rozhodně se mi nelíbí, když pak Nela řve, že nechtěla panenku, ale dinosaura a že panenka se jí nelíbí. Navíc kdykoli babičce voláme, hlásí - i přesto, že se zlobím - že chce koupit panenku. 

Ufff, tak jsem si postěžovala, a teď už jen popřát vám krásný start do nového týdne. :)

Vaše Sabi