Po deseti letech na kole!

Vést děti ke sportu, když sami nesportujete, to je dost složité. Jelikož ale nechcí být máma pecivál a chci s nimi výletit i "kolmo", bylo třeba začít jednat. Kolo mám (téměř) nové. Tedy, kupolala jsem si ho asi před deseti lety, ale jela jsem na něm jen párkrát. Od té doby spinkalo v garáži. A tak jsme včera s mužem vytáhli oba naše šlapací stroje, ostříkali vapkou, dofoukli gumy a - zase jsme je uklidili. Začalo pršet. :D

Večer chtěli děti k babičce, tak jsem je odvezla a dnes začala jednat. Vytáhla jsem muže krátce po poledni (vstával totiž v půl dvanácté), že zkusíme zatím jen kolečko, u nás na velešínské nádraží a zpět. Manžel brblal, že nevyjedu ani jeden kopec, ale nakopec odpadl první on. Tedy, ne přímo on, ale jeho šlapka. Nějak se ukroutila a upadla. Na kole, které ho stálo asi 20.000.- a jel na něm také asi třikrát. Naposledy před rokem, nebo už před dvěma? 

A tak se musel vrátit a já si dala kolečko sama. Jela jsem nějakých 30 minut, a bylo to fajn. Měla jsem sice v jednom táhlém kopečku chvíli, že to nedám, ale nevzdala jsem se. Jen si příště musím vzít pití... On i ten kousek stačil, aby se mi lepil jazyk na patro. 

Přináším pár záběrů z mobilu, kudy jsem jela. A také sem veřejně píšu své nové předsevzetí - aspoň 3x týdně chci po večerech vyrazit, klidně zatím jen tento okruh, než si udělám nějakou kondičku...

(Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. :D)

Mějte krásné dny! 

Vaše Sabi :)