Babulíni s pudinkem - tentokrát pečení na sladko

Děti to pečení tak chytlo (a přiznávám, že mě to s nimi baví také), že jsme se dnes pustili do dalšího experimentu. Jelikož kromě housek a chleba pečou všichni na facebooku tzv. pudinkáče, tedy rohlíčky plněné vanilkovým pudinkem, které mám ráda a manžel také, tak jsem si řekla - proč ne. 

První problém nastal, když jsem zjistila, že mám doma asi deset pytlíků čokoládového pudinku, ale ani jeden vanilkový - a to jsou tam potřeba hned tři. Po vzoru Babici: Když nemáš... tak tam dej... jsme tedy udělali originální pudinkáče - čokoládové. 

Další problém nastal s tvarem... Jiřík opět trval na "babulínech" - a tak jsme místo rohlíčků opět dělali babulíny. Příště ale udělám fakt rohlíky, protože tohle když chce člověk ukousnout, roztrhl by si hubu pusu. 

No a něco na pobavení:

Uhňácali jsme na jeden plech asi sedm babulínů a šli jsme si s dětmi po obědě lehnout. Během uspávání jsem znovu pročítala recept a zjistila, že z jedné dávky má být až 16 rohlíčků - jak to, že já mám jen sedm kousků? 

Než Jura usnul, trvalo to snad věčnost. A tak kromě toho, že jsem udělala babulíny moc velké, navíc kynuly jako pověstný hrneček co vařil a vařil... Z pekáče sice neodešli, ale místo malých babulínků jsem měla sedm velikonočních mazanců. To fakt nešlo. Takže jsem je musela z papíru sloupnout a uhňácat znovu. Radši jsem je pak naházela rovnou do trouby. I tak nakynuly pěkně a nakonec z toho zase taková katastrofa nebyla. :)

Chvílemi to vypadalo, že pudinkový krém nebude, neb nám ho Jura smí ještě v syrovém stavu a my si z Nelčou z mléka uděláme tak akorát krupicovou kaši... :)

Uznávám, na šneky to v troubě moc nevypadalo... spíš to byly takové pěkné psí hromádky. :D

Nakonec se ale docela povedli, že? :)

 

 

 

PS: Recept tentokrát dávat nebudu, protože už sotva vidím na oči. A navíc je jich na internetu opravdu spoustu. Tak snad se na mě nebudete zlobit. :)

Vaše Sabi!