Zahrada kvete a bují...


Konečně zase nastává čas, kdy je třeba prostříhávat, plít, protrhávat a užívat si rozbujelé kvetoucí zahrady. S mým manželem se asi hned tak nedočkám takové té klasické bujné zarostlé zahrady plné zátiší a koutků ke čtení a odpočinku, jako má Jane at home,  protože by nejraději všechno vzal motorovkou a křoviňákem, ale už se mi daří to zase sázet zpátky a hlasitě upozorňovat, že kolem malin a angreštu se s křoviňákem nechodí - jako vloni, že... Když to nejsou dýně, tak jsou to maliny!

Díky tomu, že jsou děti ve věku, kdy už si i chvíli na zahradě hrají sami, mám více času na pletí. A užívám si to. Jahody, dýně i cukety pleji pravidelně několikrát týdně, se skleníkem je to horší. Nevidím totiž, co vyvádějí a kam lezou, takže z něj každou chvilku vybíhám a hledám je, popřípadě Jiříka poponáším na místo, na které vidím skrz vchod. To pak vypadá jako kominík, zvlášť, když neváhá a vrhne se do záhonu, aby mi pomohl. Vysype mi kyblík s plevelem, prohrabe nakypřenou hlínu, ochutná, jestli je to jedlé.... nemusím asi zdůrazňovat, že má pak čumec celý černý a hlínu za nehty, v uších, nose  a dokonce se občas sype i z plenky. Ale tam se lépe zalézá písku z pískoviště. 

S dětmi zatím nemám moc času a klidu, abych si tu bujnou nádheru užívala s knížkou v ruce, ale pracuje se na tom. Chci si koupit ještě nějaká drobná sezení na další místa na zahradě, abych mohla alespoň prohlížet časopis (Venkov a Styl samozřejmě :D) a sledovat, co mé ratolesti dělají. Loňská houpačka už totiž pomalu odchází do věčných lovišť a tak není, kam si sednout nahoře na zahradě a vypít si v klidu kafíčko...



Vloni zakoupené pivoňky nakonec přežily obě a jedna z nich mě letos odměnila prvním krásným květem. Miluji pivoňky, protože mi připomínají prababičku a její zahrádku. :)


Snad už se letos dopracuji k tomu, abych z toho bezu něco vytvořila. Ale měla bych sebou hodit. Nejpozději v pondělí... Než to odkvete!


Tyto krasavice jsou prý jedlé a dávají se do salátu. (Já tedy netuším, co to vůbec je za květinu...) A vzhledem k tomu, že to vloni tvrdila má dnes již čtrnáctiletá sestra, raději to zkoušet nebudu. :D





Kontryhel po dešti vypadá moc krásně. Miluji, když kapky zůstanou zachyceny na listech a vypadají jako perličky. Jen škoda, že tuto šikovnou bylinu znehodnocují naši dva pejskové. Sušená by se mnohdy jistě hodila. Je totiž ideální na ženské problémy.





A ještě malá ukázka toho, jak to vypadá, když jsou skvělé sousedské vztahy. Původně jsme plánovali branku mezi ploty, ale chlapi stejně skákali přes plot. Ovšem ty ostny na vrchu nebyly právě bezpečné a už jednou došlo k drobné nehodě. (Ještě že už mají oba dva rodiny... :D) A protože jsme měli plonkový žebřík, chlapi ho rozpůlili, natřeli a udělali z něj návštěvní štafličky. :)


Jak se vám u nás líbilo? :)

Vaše Sabi!

Komentáře

  1. Štafličkový vchod nemá chybu. Jinak to máš moc pěkné Sabi, pivoňky mám taky ráda. Já jsem letos vážně marná, pořád nemám nic v truhlících. Než se rozhoupu, bude snad po létě :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)