Jiřík - Měsíc jedenáctý: Mama! Konečně! :)


Jestli jsem minulý měsíc bědovala, že nebudeš asi říkat nic jiného, než "tatata", tak teď už si nemůžu stěžovat. Dočkala jsem se totiž nejen dalších hlásek, z nichž velmi rád používáš především "NE", ale především jsi ze sebe konečně vyloudil to nádherné "mama". Sice zprvu jen tak opatrně "mmmam, mmmama", ale i tak to bylo nádherné. A pořád to JE nádherné!


Když jsi kolem Vánoc začal chodit kolem nábytku, byla jsem přesvědčená, že utečeš roku a začneš chodit mnohem dříve, než Nela. Ale asi chce všechno svůj čas. A ty lezeš rychlostí blesku, takže očividně nemáš důvod zkoušet chodit sám. Dokud máš kolem sebe něco pevného, čeho se můžeš držet, tak ťapeš. Jde ti to i s chodítkem, i když venku ti ho přidržuji, aby neujelo. Doma si děláš chodítko ze všeho. Z velkého pojízdného vysavače, z židle, z dřevěné houpačky - z té si rád děláš i boudičku pro pejska... Zkrátka chodíš kolem všeho, co se dá ponusout a přemístit. Ale když tě zkusím vzít za ruce a vést, okamžitě klesáš na kolínka.

Na pejska si ovšem hraješ rád. Když zavelím:"Jdeš do boudy?" Tak se řehníš jako blázínek a meteš to po čtyřech pod houpačku, kde je improvizovaná psí bouda - jen tvá soukromá. :) Také jsi vynalézavý, když potřebuješ nějakou hračku někam donést. Přece nebudeš zkoušet chodit po dvou, když můžeš chrastítko vzít do pusy a lézt si po čtyřech. Pejskové to tak přece dělají také. :)

Stále se kojíš a stále spinkáš se mnou v posteli. I když... záleží na tom, zda se zrovna tlačí ven nové zoubky, nebo ne. Když tě zoubky bolí, nejíš skoro nic, jen studený jogurt či přesnídávku a před spaním trochu mého mlíčka. Když je ti dobře, zbodneš celkem v pohodě i zeleninku a maso s rýží, nebo těstovinami. Brambory tě nikdy moc nenadchly a to se zatím nezměnilo. Nejraději máš stále ovocné přesnídávky, domácí i kupované. Kapsičku už si umíš vycucat sám, jen občas ti ji přidržuji, když je hodně plná. 

Jelikož s přibývajícími zoubky zkoušíš čím dál více kousat a to především mě, když tě kojím, začínám se s kojením postupně loučit. Zatím stále vyžaduješ moje mlíčko, hlavně v noci a přes den, když se probudíš. Ale to časem odbouráme. Dnes poprvé jsi večer bez komentáře vypil lahvičku Sunaru, místo kojení jsem tě pochovala a pohoupala v náručí, kde jsi mi usnul s hlavičkou na rameni. Tak uvidíme, jak to půjde dál. V poslední době už se ti nedařilo usnout mi u prsu a pak jsi mě místo pití žvýkal. Mě to bolelo a rozčilovalo. Přesto se mi nechce se kojení vzdát. Když to jde a nejsou problémy, je totiž opravdu nádherné. To pevné pouto mezi maminkou a miminkem.

S bolestí zoubků a asi i nedávným očkováním, stejně jako s nemocemi, které byly před tím, jsi celkem protiva a ufňukánek. Občas už se to blíží stavům, které měla v tomhle věku Nela. Nechceš přes den spát, tedy spal bys, ale nemůžeš zabrat, fňukáš, pak už vřeštíš, nezabírá houpání, klidné ježdění, drncání, kojení, pití čaje, prostě nic. Zkouším tě posadit v kočáru, položit, nic. Jen jsi vzteklý a tak musím vydržet, dokud se vevyvztekáš a zase tě to nepřejde. Naštěstí už chodíš také občas do služby k babičce, tak mám aspoň půl dne volna, abych se mohla věnovat domácnosti, práci a někdy Nele. Občas je totiž třeba si užít i Nelu jen o samotě a bez tebe a tak putuješ k babičce a já Nele věnuji čas, o který jí šidím, když běhám mezi vámi dvěma.

Od táty jsi dostal tento měsíc předčasný dárek k narozeninám. Vlastně je to jen polovina dárku. Máte ho totiž napůl s Nelinkou. Je to elektrické auto, které časem budete moci řídit pedály a volantem sami. Zatím si však užíváte pohodové jízdy. Vozíme vás já nebo táta pomocí dálkového ovládání. A tebe to vyloženě baví. Jak zpomalím či zastavím, hned hulákáš, abych se zase rozjela. Sedíš si v něm v pohodičce, jednu ruku ležérně na volantu, druhou opřenou loktem o okýnko. Prostě frajer největší. :)

A to je k jedenáctému měsíci tvého života vše. Jsi moje obrovské štěstí. Vlastně až díky tobě jsem si začala mateřství užívat. S tebou i s Nelinkou. S tvým příchodem na svět jsem všechno začala vnímat jinak a viděla to, co mi dříve unikalo, protože jsem byla jen unavená a vystresovaná, a měla jsem pocit, že vše co udělám je špatně. Ale to už nějak moc bilancuji. To si nechám na příští měsíc, kdy budeš slavit rok!




Komentáře

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)